Sídlo Geralta a Cairy

°Krátce na ni pohlédne a povzdechne si. Spíše než aby jí kuši vložil do ruky, jí tam vrazí. Z pochvy u pasu vytáhne dlouhý tesák který se hezky v světle leskne a jde ke stále sebou cukajícímu srnci. Přiloží mu špičku přesně na místo kde je pod kůží srdce a jedním pohybem ruky mu vpodne nůž do těla. Srnec sebou jednou mírně cukne a je nadopbro mrtví° Pomoz mi sním °pobýdne ji°

*sleduje Geralta, jak se plíží lesem a mimoděk si olízne rty, protože z toho pohledu jí nějak vyschne v ústech. Hold zaklínač na lovu je pro jakoukoliv ženu na lovu, a pro ni zvlášť, příliš rozptylující. Skoro násilím se přiměje odtrhnout pohled od Geralta a v rámci možností se soustředit opět na srnečka. Potichoučku se krade blíž. Na Geraltovo znamení celkem zkušeně vypadajícím pohybem založí šíp, natáhne luk, co jí síly stačí, až se jí pírka na šípu otřou o tvář, zamíří a vystřelí. Nemá ale příliš dobrou mušku, to by chtělo víc tréninku, takže střela zvíře zasáhne do boku. Nic moc, ale oproti svému očekávání trefila alespoň nějakou část jeho těla.*

°Srnec dopije, rozhlédne se, zavětří, ale protože jsou proti větru necítí je. Pomalu se vydá yšlapanou cestičkou pryč od říčky. Geralt se zvedne a vydá se za ním. Potichounku našlapuje, opravdu vypadá jako dravá šelma na lovu. Jako vlk, co vidí kořist. Zvedne nataženou kuši a kývne na Cairo, jestli si chce tedy střelit ona°

Máš pravdu, je to barbarské, *souhlasí a pak shlédne na stopy v půdě. Netuší, jak pozná, komu patří, jediné, co vidí ona, je, že to nejsou stopy mláděte. Opatrně ho následuje, přikrčí se a na jeho pokyn jenom kývne, protože nevěří, že by dokázala mluvit dostatečně potichu. V jedné ruce pevněji sevře luk a do druhé připraví šíp, jen pro jistotu, kdyby musela rychle zareagovat, a čeká, až zvíře dopije*

°Přikývne° Lovci to ale docela často dělají. Chytnou srnu z mládětem je snadné protože je díky němu pomalejší a neuteče, protože ho chrání. Je to barbarské. Zvířata také mají právo na životní prostor °znovu se zastaví, už nepřidřepne jen shlédne na zem° Tohle bude mladý srnec °neřekne jak to pozná, ale vadá se jiným směrem, až dojde k říčce nad kterou se opravdu jeden srnec sklání. Přidřepne za jedním stromem a pozoruje ho° Počkáme až dopije °zašeptá jí těsně u ucha° nechci znečistit půdu u pramena. Ostatní zvířata by se sem pak bála chodit pít.

*přidřepne si k němu a prohlíží si stopy. Kupodivu jsou celkem čitelné i pro její nezkušené oči.* Jasně, asi by mě ani nenapadlo zabít matku od mláděte, *přikývne, protože jí to taky nepřijde správné. Když se Geralt zvedne a pokračuje do lesa, zase se vydá za ním, ale tentokrát se snaží jít pokud možno potichu, kouká pod nohy a dává pozor, na co šlape*

°Narozdíl od Cairo která kráčí trochu jako slon, on se doslova vznáší nad zemí. Ani větvička pdo ním nepraskne a to se ani nijak zvlášť nesoustředí. Koutkem oka na ni pohlédne, trochu se pousměje, je to rozhodně pobavený úsměv a jde dál. Náhle se zastaví, přidřepne a přejede po hlíně° Vidíš ty stopy? °ukáže na půdu° Jsou čerstvé. Je to matka z mládětem. Tu necháme napokoji. Pamatuj si že je špatné zabíjet srny které mají mladé, pokud to uděláš, zabij i to mládě. Dlouhý dny pak může baz matky v utrpení hladu bloudit po lese °poučuje ji, potom se vydá dál°

*trošku nejistě od něj převezme luk a šípy* ehm... dobře, *vykoktá a v hlavě jí to šrotuje, jak se jí podaří vůbec najít večeři, o přesném strefování ani nemluvě. Přeci jenom luk měla v ruce jenom jednou a něco vystopovat nebo lovit nezkoušela nikdy. Ale nějak se jí nechce to přiznat a být za městskou dámičku. Pro jistotu ho tedy následuje, tváří se hrozně profesionálně a rozhlíží se na všechny strany, jakože hledá stopy*

Kuše má spoušť jako vaše místní zbraně °podotkne, ale podá jí luk a toulec šípů° Snaž se kořist zabít první ranou, abych ji pak nemusel dorážet. S toho je zbytečně moc krve a kdo má ty košile pořád prát °zaremcá si trochu a jde sál. Koníček a Cairo jdou hezky za ním, takže si na nic nestěžuje°

*Následuje Geralta do lesa a toho, že jde za ním, využívá k tomu, aby si ho dosyta prohlédla. Sice ho už takhle v "plné zbroji" viděla, ale to nic nemění na tom, že je na co se dívat.* Luk, *odpoví, když ji jeho otázka vytrhne ze zamyšlení* K těm jsem měla vždycky blíž. Kromě toho, kuši jsem nikdy nedržela v tuce, s tou bych trefila leda tak sama sebe, *zasměje se*

°S Klepnou a taky Cairo v zádech vyjde z branky domu a pokračuje do hloubky lesa. Klisna za ním poslušně kráčí, jakoby měla neviditelné vodítko a tu a tam sebere nějakou tu trávu, list ze stromu nebo pár šípků či staré, sušené jablko na větvi° Kuše nebo luk? °nabýdne jí, protože u sebe má obojí. Sluší mu to když na sobě konečně nemá jen košili, ale taky koženou kazajku a návleky na ruce.°