Sídlo Geralta a Cairy

°Stojí hlavu mírně nakloněnou a pozoruje její vzdalující se zadeček. Počká dokud nezmizí vevnitř a se teprve vydá zaní. Dobehně ji už v kuchyni. Ostatně kdo se pohybuje rychleji než zaklínač?°

*natáhne k němu ruku a nechá si pomoct na nohy* To bys byl vážně hodný, *věnuje mu okouzlující úsměv* Ale myslím, že to nebude nutné, zařídím to. *Odněkud z hromádky pomačkaného oblečení vytáhne hůlku, párkrát s ní mávne a něco zamumlá.* Tak, hotovo, můžem jít, *rozpustile na Gerlata mrkne, posbírá své věci a tak jak je, jen s uzlíčkem šatů v náručí, se vydá k domu. Nezapomene se u toho provokativně zavlnit v bocích, uvědomujíc si, že Geralt má teď na ně perfektní výhled*

°Prohrábne jí vlasy a krátce si povzdechne°
Co takhle jít dovnitř a umejt se °nevrhne trochu neromanticky a už se zvedá° Dokonce budu tak hodný a donesu ti do vany vodu °měl by teď znít nervle, ale veskutečnosti zní spíše něžně.°

*lehce se zasměje, stále ještě trochu zastřeně, jeho obvyklé výřečnosti* Moje řeč, *zavrní spokojěně a líně opětuje jeho polibek. Jemným tlakem ho přiměje lehnout si vedle ní. Pak rty sklouzne přes linii jeho čelisti na krk, kde je krátce přitiskne na pulsující žílu a pak zaboří tvář do ohybu mezi Geraltovým krkem a ramenem a přitulí se k němu*

°Opře si tvář o vnitřní stranu jejího stehna. Poslouchá její stále zrychlený dech, zběsilí tlukot srdce které snad při orgasmu vynechalo několik tepů. Na tváři cítí tepot tepny v jejím stehně. Na tváří má triumfální usměv. Donutil ji křičet jeho jméno, to zvedne sebevědomí každému chlapovi°
Hmm °otírá se o její stehno. Rty v krátkých polibcích putuje po jejím přiše, mezi ňadry až k poutevřeným rtům. Hluboce ji políbí°

*svíjí se pod Geraltovými dotyky a z hrdla se jí derou hlasité zvuky spokojenosti. Jeho ústa ji přivádějí k šílenství.* Ooh... Geralte, *zasténá hlasem zastřeným touhou. Zajede mu rukou do vlasů a zaplete prsty do bílých pramenů. To zřejmně zaklínač pochopí jako pobídku a ještě přidá na intenzitě. Teď už nad sebou úplně ztratí kontrolu. Hází hlavou ze strany na stranu, občas tiše vykřikne jeho jméno a o chvíli později se jí zatmí před očima a lesem se rozhlene její výkřik*

°Povzbuzen jejími vzdechy ji tlakem na ramena donutí lehnout si na deku. Bohužel přitom musí na okamžik opustit její klín. Líbá jí na břicho, hladí po stehnech, jenže její klína se zatím nedotkne. Políbí ji na kůži napínající se na pánevní kosti. Sjede špičkou ukazováčku od pupíku pomalu dolů do jemných chloupků na její stydké kosti. Položí si tvář na vnitřní stranu jejího stehně a jemným uchechtnutím napíše do chloupků písmenko "G". Putuje jím ještě dolů, mezi pysky a ptom jemně vjede dovnitř. Zbylími prsty odtáhne pysky od sebe, takže má krásný přístup k jejímu klitorisu. Začne ho jemně dráždit špičkou jazyka. Nezapomene přitom prstem jezdit dovnitř a ven. Občas jím dokonce i pootočí. Po chvilce přidá i druhý prst.°

*věnuje mu něžný úsměv* Neomlouvej se, vždyť mi nic není, *zašeptá. Když se jí dotknou jeho prsty, přivře oči a blaženě zavrní, čímž mu dá odpověď na jeho nevyřčenou otázku. Přitiskne se ke Geraltovi blíž a přitáhne si jeho ústa k polibku*

Uch °zamručí. Natočí se na stranu, čímž na Cairo vystrčí nahý zadek a začne si třít postižené místo° E-hmm °souhlasí velmi výřečně. Natáhne si kalhoty, ale nezaváže je. Koukne po Cairo, které se mu zdá docela "spoékoje", nebo spíše se nezlobí. Chtěl by jí toho spoustu teď říct, jenže neví jak. Ani pro to nezná ta správná slova.°
Promiň °řekne nakonec, hladíc jí jemně po vnitřní straně stehna. Vyjede až nahoru k jejímu klínu, který je teď mokrá nejen její šťávou, ale i jeho semenem. Jemu to druhé vůbec nevadí, protože klidně zejede bříšky prstů mezi její stydké pysky na klitoris. Jemně ho promasíruje a pozvedne pohled na Cairo. Jako jestli souhlasí z pokračováním.°

*překvapeně otočí hlavu, když z ní tak najednou zmizí a při jeho výkřiku skoro nadskočí. Rychle se narovná a otočí a když ho vidí s napůl zuřivým a napůl bolestným výrazem sedět na zemi, s nadlidským úsilím potlačí smích. Vytáhne hůlku a přemění kámen pod ním v barevnou deku. Na momentík zaváhá a pak pro jistotu použije i zateplovací kouzlo* Jsi v pořádku? *zeptá se a posadí se vedle něj. Pak se rozesměje* Jsme my to ale dvojka, nás teď někdo vidět... *poukáže na to, jak tu vedle sebe sedí s napůl staženými kalhotami a zírají do temného lesa*

°Pevně zatíný prsty do jejícho boků. Hrubě přiráží do jejího těle a pokračuje, ikdyž mu malí hlések někde uvnitř říká že Cairo ubližuje. Rukou nahmatá jedno její ňadro a hrubě ho stiskne. Jakoby ji skutečně chtěl trestat. Cairy napůl bolestný sten má na ně neuvěřitelný účinek. Nával chtíče ho donutí ještě dvakrát hrubě přirazit a konečně dojde uvolnění. Skoro ani nepočká než ho orgasmus přejde a vytrhne se, ještě tvrdý ven. Chce udělat krok, jenže zakopně o kalhoty které se mu svezly ke kotníkům a spadne na zem.°
Kurva! °vykřikne, protože pravou půlkou padne rovnou na kámen°

*když do ní skoro až hrubě vnikne, hlasitě zasténá. Pokouší se jeho prudkým přírazům vycházet vstříc, ale v téhle poloze se nemůže skoro ani hnout a tak jen rukama tlumí nárazy o kmen a nechá ho, ať ze sebe tu zuřivost dostane. Nepochybuje, že si na své přijde později*

°Rozpustí jí vlasy, sponu odhodí někam do dálky a labužnicky do nich ponoří tvář. Vdechuje jejich vůni, zatím co jeho prsty důkladně pracují na jejím, teď už vlhkém, vstupu do těla. Odtáhne se a jede jí rukou po páteři. Dolů až pasu kalhot. Za pomoci i druhé ruky je stáhne, společně z kalhotkami z jejích boků. Látka se jí sesune ke kolenům. Zapátrá ve vlastním rozkroku po zavazování kalhot, protože už nutně potřebuje uvolnit svůj stištěný penis. Nechá i svoje kalhoty klesnout někam dolů a přitáhne si Cairo zasa k boků, takže ji donutí stát v jakémsi podivném půl předklonu. Vjede do hlubyny jejiho těla a napůl vítězně, napůl ulehčeně zasténá.°

*pod prsty cítí hrubou strukturu kůry a do nosu jí proniká zemitá vůně dřeva. Když Geraltovy ruce sjednou do jejího klína, ze rtů se jí vydere vzdech, a zaryje do něj nehty do kůry. Jeho prsty se putují po jejím těle hladově, zběsile a bez jakékoliv stopy něhy. Jako by ji chtěl potrestat, což má dost možná opravdu v plánu. Opře se čelem o kmen a zavře oči*

°V očích se mu zablískne, když ho vydráždí zejména svím příznáním že se jí líbí a pak ještě dodá tu otázku°
Předvedu °praví z jakousí temnou prorockostí. Vzápětí ji prudce přirazí čelem na jeden ze stromů. Cairo to jen tak tak ubrzdí rukama. Vjede dlaněmi pod bundu i tričko které má Cairo pod ním. Z jistým neuspokojením narazí na podprsenku. Touží ji servat, ale za těchle podmínek to nejde. Proto sjede zase dolů k pasu jejích kalhot. Rozepne je a rukou vklouzne pod ně, i pod kalhotky rovnou do jejího klína°

*vydechne, když ji prudce přirazí ke svému pevnému tělu* Fajn, máš pravdu. Je hezkej. *pokrčí rameny v rádoby lhostejném gestu, ale moc jí to nevyjde. Přestože se snaží to ovládnout, z míst, kde se jejich těla dotýkají se začínají rozbíhat drobné vlnky vzrušení*
Máš chuť udělat co? *zeptá se a hned jak to vyřkne, prokleje se za to, že nedokáže držet jazyk za zuby a ještě víc ho provokuje*

1Zakroutí hlavou až se mu mléčné prameny vlasů rozvíří kolem obličeje. Znovu ji stiskne a přitáhne k sobě, takže jí hledí do očí jen z pár centimetrů a rty má bezméla přitištěné na těch jejích°
Já nežárlím °praví přesvědčeně° Jen mám od tebe strach °obejme ji kolem pasu a přitiskne boky k sobě° Nevím co je ten chla zač, ale měla by ses mu vyhýbat °prasvědčuje ji relativně klidně°To že se ti líbí je prostě zřejmé. Stačí se na tebe podívat. A já mám teď chuť °zatichne a uhne pohledem někam na stranu°

Líbí? *její hlas vylétne nejmíň o oktávu. Ustoupí o krok, jako by dostala facku* Jak jsi natohle přišel? Jen jsem se snažila být společenská. A vůbec, co tím myslíš, že není člověk? Jenom to, že na něj žárlíš, mimochodem naprosto zbytečně, z něj nedělá příšeru, *dodá ještě, ale už mírně nepřesvědčivým tónem, spíš jen tak pro efekt, protože se jí vůbec nelíbí, jak s ní mluví. Ale i za tu krátkou dobu, co jsou spolu se naučila důvěřovat Geraltovým instinktům*

°Odstrčí její ruku z tváře°
Nenechal bych tě doma samotnou °upozorní ji tvrdě° A on není jako každý. Možná vypadá jako člověk, možná se chová jako člověk, ale není to člověk. Je to monstrum. Ještě větší než všichni ti ostatní kolem, protože ti se neskrývají za maskou pohledného muže °sevře jí pevně ramena° A tobě se ta maska líbí °dodá ještě chladně°

*stále lehce vyjeveně na něj zírá* Já... Omlouvám se, prostě jsem večer nechtěla být sama. Promiň, měla jsem ti nechat vzkat, nebo se vrátit dřív. Ale co ti na něm tak vadí? O nic přece nejde, jenom jsme si povídali, jako s každým jiným tam... *její pohled trochu zněžní* Nemáš přece žádný důvod žárlit na kohokoliv, to bys už měl vědět. *naháhne se a lehce ho pohladí hřbetem ruky po tváři*