Sídlo Geralta a Cairy

*Z jednoho šuplíku vytáhne notebook, přes zjevnou starobylost života tady, která jí naprosto vyhovuje, je stále ještě moderní osobou. Usadí se s počítačem a poznámkovým blokem u stolku, spustí internet a za chvilku už škrábe na papír poznámky. Po chvíli je hotová, zase všechno uklidí a s blokem v ruce se vydá nahoru za Geraltem.*

°Zabalí jí do deky, na její dobrou noc odpoví jen zamručením. Netrvá to dlouho a Cairo mu v náručí celá zvláční jak hluboce usne. Chvíli jí ještě drží, aby se ujistil že jí přesun neprobudí než jí zvedne opatrně do náručí a tak jak je, celou zabalenou jaku kukličku do deky jí odnáší do jejího pokoje°

*Zamračí se, vůbec se jí nelíbí, že se tak snadno vyvlékl z jejího sevření. Navíc je už zase dělí příliš mnoho centimetrů, takže je velmi nespokojená. dokonce si skoro ani nevšimne, jak se před ní předvádí. Skoro. Nakonec se ale vrátí i s dekou a tak se přestane kabonit, nechá se přikrýt a pro jistotu opět vklouzne do jeho náruče. Najednou na ni dlehne veškeré vyčerpání posledních dní.* Dobrou noc, *zašeptá, přestože za okny pomalu začíná svítat. S nosem zabořeným do jeho kůže zhluboka vdechuje jeho vůni a vychutnává si ten pocit, že znovu usíná v pevném sevření jeho paží obklopená žárem sálajícím z jeho těla.*

°Slyší její slova které pro něj hodně znamenají. Ale také cítí zachvění jejího těla a milně se domnívá že je jí zima° Přinesu ti deku °snadno se vymaní z jejího obětí, rychle vstane a jde za pohovku pro deku co tam spadla, přitom Cairo nabýdne poéhled na dokanalé pozadí které je narozdíl od ostatní částí jeho těla hladké bez jizev. Za malí okamžik už se vrací, zase si lehne vedle Cairo a oba je přikryje dekou°

Měla, *připustí stejně tiše.* Příště to udělám. Už nikdy nedovolím, aby mě od tebe něco odvedlo na tak dlouho. Ten pocit už nechci znovu zažít, *zamumlá spíš pro sebe a lehce se zachvěje, jak si to opět připomene.*

°Mlčí, chtěl by toho říct hodně, ale nedokáže to slovi. Tak jen mlčí. Hladí jí po těle° Měla si mě vzít sebou °vyčte jí tiše, protože měl o ní strach a žárlil že by si mohla najít někoho kdo je pro ni lepší, vhodnější než on sám. Někoho kdo je člověk, může jí dát domov sevšim všudy včetně dítěte° Není ti zima? °zeptá se snad aby svou výčitku zamluvil°

*Choulí se v jeho objetí a pocit prázdnoty ji pomalu opouští.* Ani nevím, *zašeptá tiše do jeho kůže.* Jen... chyběls mi, *přizná nakonec trochu neochotně, protože ví, jak nemá rád vyznání. Ale nemůže si pomoct. Už nidky od něj nechce být takhle daleko a na tak dlouho.

°Trochu ho její náhlá přítulnost překvapí, ale rozhodně si nestěžuje. Přitáhne si jí blíž, jemně, téměř neznatelně jí kolíbá a hladí rukou po zádech. Několikrát se musí odhodlat, mluvit sní otom takhle nahlas mu je trochu nepříjemné. Není na to zviklí, ale nakonec, po polibku do vlasů kterým na sebe upozorní se zeptá° Co se stalo Cai? °usměje se tak jak se usmívá jen na ni°

*Chabě zaprotestuje, když ji jeho váha přestane tlačit k zemi, ale alespoň ji nepustil úplně a tak je ochotná to prozatím nechat být. Leží vyčerpaně na zádech, její dech se pomalu zklidňuje a jak malátným zrakem přejíždí strukturu stropu, hlavou jí líně putují útržky nesouvyslých myšlenek. Letmá vzpomínka na věčné hádky s tím proklatým spisovatelem, pohled Geraltových očí v okamžiku vyvrcholení, pocit naprostého osamění a opuštěnosti každou z těch nocí, kdy usínala sama ve studené posteli. To poslední v ní vyvolalo silnou vlnu emocí. Najednou měla pocit, že nic nebude v pořádku, dokud mezi nimi bude byť jen půl metru prostoru. Rychle se přetočila, přisunula se blíž a omotala se okolo něj. Tvář schovala do ohbí mezi krkem a ramenem a tiskla se k němu, jako by ho už nikdy nechtěla pustit.

°Zastaví se ve svích pohybech když Cairo dojde uvolění. Chce si pohled na jíjí rozkoší poznamenanou tvář zapamatoval nadosmrti. Skloní se k ní pro dlouhý polibek. Libá jí tak jakoby jí chtěl vysát duši, přivlastnit si jí. Potom už jen několikrát pohne boky a i on sám vyvrcholí. Složí si hlavu na její prsa. Chtěl by jí říct jak moc jí miluje, ale není zviklí takové věci říkat nahlas, tak jen tiše odpočívá. Po chvilce se odvalí vedle, aby jí nětížil, ale nepřestane jí jednou rukou obímat°

*Připadá jí jako celá věčnost, než Geralt konečně zrychlý a nasadí tempo, které ji přinutí hlasitě zasténat rozkoší. Přitáhne si jeho hlavu zpět dolů a zmocní se jeho rtů v hladovém polibku, je jí jedno, že zanedlouho oba lapají po dechu, má pocit, že jeho blízkost její tělo potřebuje víc, než vzduch. Nakonec je ale přece jenom nucena se trochu odtáhout, přičemž ještě přejede rty po jeho čelisti. Její tělo se pod ním napíná stoupajícím vzrušením a vychází mu vstříc ve snaze pojmout ho ještě víc, cítit ho ještě intenzivněji. Zdá se, že to trvá věky, po chvíli zatne prsty do jeho kůže, až na ní nechá zarudlé stopy a se tlumeným zvukem, který mohl být stejně dobře jeho jménem jako prostým tichým zasténáním se přes ni přelije vlna orgasmu.

°Skloní se k dlouhmu polibku kdy téměř zastaví pohyby svích boků, trochu jí mučí a dráždí jako odplatu za to že ho tu nechala tak dlouho samotného, i když to bylo jen pár dní. Odtáhne se, usměv na rtech, něco mezi výtězoslavným a něžným. Těžko se to jako většina jeho výrazů dá zařadit. zrychlí rytmus pohybu svích boků přžesně tak jak po něm Cairo tak usilovně chce°

*Slabě zaprotestuje, když jeho prsty zmizí, ale hned na to se dočká něčeho nesrovnatelně lepšího, takže spokojeně zavrní a slastně přivře oči. Jeho příjemně pomalý rytmus jí pro tuto chvíli dokonale vyhovuje. Vychutnává plynulé tření uvnitř jejího těla, jeho váhu, tisknoucí ji k zemi, prameny vlasů, lechtající ji na krku a tváři a především pohled do jeho očí, potemnělých vášní a přesto svítících citem. Po nějaké době jí to pomalé tempo ale přestane stačit.* Geralte... *zaprosí neurčitě, obtočí mu nohy kolem pasu a snaží se ho přimět k rychlejšímu pohybu.*

°Vydá prakticky neslyšný povzdech následovaný mírným zavrčením. Vytáhne prsty z jejího těla a nahradí je svím penisem. Vnikne do ní jedním přírazem hluboko dovnitř. Chvilku čeká, snad jakoby to byla celá věčnost co byl v ní takže si chce ten pocit vychutnat. Vzepře se na rukou a začne velmi pomalu, až bezmála líně přirážet. Medailon se houpe dopředu dozadu, takže ho musí jako vždy hodít na záda. Upřeně pozoruje Cairinu tvář doširoka rozevřenýma očima i panenky má rozšířené protože je v místnosti velké šero, bezmála tma°

*Zasměje se, když putuje vzduchem k zemi. Přitiskne se ke Geraltově tělu co nejblíž to jde, aniž by mu bránila v přístupu, jednu ruku zabořenou v jeho vlasech, druhou přejíždí po pevných provazcích svalů na zádech a jednu nohu přehodí přes jeho boky, umožňujíc mu tak přímý kontakt jeho erekce s jejím klínem. Chviličku na to do ní vniknou její prsty a ona tiše zasténá a prohne se vstříc jeho ruce.

°Obejme jí kolem pasu, bez větší námahy jí zvedne a klesne s ní na zem. Tělem jí majetnicky přišpendlí k zemi pokryté kobercem. Vášnivě jí líbá a přitom rukama putuje po jejím těla. Hladí tu dokonalou a milovanou kůži. Přejde uty na krk a rukou sevře ňadro, hněte ho a palcem přejíždí po bradavce.° Cai... °zašeptá, prostě jen tak ze štěstí že jí tu má u sebe, že se jí může dotýkat. Sklouzne mezi jejich těla, hladí její bříško, klesá níž až do horkosti dole mezi stehny. Zaboří do ní bez váhání, nebo studu prsty a začne jimi jemně pulzovat°

Tak ale mezi knížkou a bažinami rozdíl je. Přeci jenom u knížky jsi napnutý a tak nějak ve střehu, ale přitom je to bezpečné, víš, že se ti nic nemůže stát. Jediná nebezpečná věc je tvoje představivost *pokrčí rameny* Lidé tady asi žijí až moc bezstarostně. Nic je neohrožuje a snadno pak sklouznou k určitým druhům... *odmlčí se, jak hledá to správné slovo* ...rouhání, nebo jak to nazvat. Kdyby někdy potkali upíra, pochybuju, že by si pak s chutí přečetli Drákulu. *při jeho vzpomínání na Ciri se pousměje* Ciri byla opravdu dítě překvapení, *líbí se jí, jak se hezky uvolnil a zbavil se konečně toho napětí. Když se jeho rty přitisknou na její, nadšeně jeho polibek oplácí*

°Zamračí se až se mu mezi obočím udělají dvě vrásky° Nikdy jsme nechápal proč se lidé děsí podobnými historkamy, když stačí aby zaskočili do nejbližších bažin a vyděšení budou dost °přestane se mračit, ale je pořád vážný° Nám se nemůže stát že bychom najednou, nepřipravení, měli dítě °podotkne bezbarvím hlasem° Ciri mi připravila spoustu překvapení °usměje se° Třeba si pamatuji když se mě zeptala odkud se vzala °zakroutí hlavou° Nechápu proč jí to nevysvětlila Calanté, když vezmem v potaz Pavetu... °odmlčí se° Každopádně kytičky a motýlky mi nesežrala °nepřítomě se usmívá vzpomínkám° Děkuji hmm za tohle °řekne neurčitě a aby zakryl že vůbec děkoval za rozhovor políbí ji°

No já ti nevím, on je tak trochu blázen. Možná by toho byl schopný, *odpoví taky vážným tónem, ale koutky úst jí trochu cukají* Horory jsou strašidelné příběhy, *vysvětluje* většinou se hemží různými bestiemi, duchy a oživlími mrtvolami. Lidé mají rádi napínavé a trochu strašidelné čtení. Alespoň někteří. *prstem pomalu přejíždí po jeho paži, od ramene dolů, skoro až k lokti a pak zpátky nahoru. Tam a zpátky. Bezmyšlenkovitý nepřítomný pohyb, zatímco přemýšlí o odpovědi.* Vždycky jsem si přála mít jednou děti. Nevím, jestli bych byla připravená je mít teď, možná ano. Na to asi nikdy nikdo není připravený, dokud je opravdu nemá. Ale máš pravdu, člověk někdy neví, co si s nimi počít. Přemýšlí jinak, než dospělí. Ale dokáží přinést hodně radosti. Tolik, že to vyváží všechno nepříjemné a ještě mnohem víc.

Nemyslím že by někdo skákal kolem krku zaklínači z mečem v ruce °odvětí vážně° Co je to vlastně ten... horor? °musí se zeptat, i když je mu trapné že něco neví° Takže sis dítě přála? °zajímá se dál. Hledí jí do tváře, dokonce se zdá že zapoměl v jak intimní jsou pozici° Podle mě jsou děti podivná stvoření. Nevím si snimi rady a přesto... tak nějak mě lákají. °trochu semkne rty° Asi nějaký pozůstatek rodičovského instinktu °zdánlivě to "vědecky" odbije°