Sídlo Geralta a Cairy

*Skoro vtančí zpátky na nádvoří a spokojenost z ní přímo vyzařuje. Dnešek si víc než užila. Někde mezi vším tím povídáním a ládováním se třešněma Geralt vytasil svůj... no, řekněme nůž, i když co jí se týče mohlo to být klidně vydáváno za menší mačetu, a podle jejích instrukcí vyřezal hůlku. Nejhezčí jakou kdy viděla. A pak se pomilovali. Nebo to bylo před tím? Těžko říct, možná předtím i potom. Pokrčí rameny a na svém obláčku štěstí se dovznáší až k výjimečně opuštěnému ohništi, kde se posadí a pohledem sleduje přicházejícího Geralta. V ruce přitom pořád svírá svou novou hůlku, do které se jim po dlouhém zkoumání a několika pokusech nějak podařilo vpravit i onu zlatou dračí šupinu, nebo tedy její část*

Ehmm °přikyvuje prostě, protože taky co by jiného měl dělat.° Připadá mi to jako skvělí nápad °souhlasí, dobře si vědom co znamené její výraz a už se mu v hlavě rodí myšlenka jak jí složí na trávu pod třešní a zároveň se přitom najedi skvělích rudých plodů. Nechá se vytáhnout na nohy a zavést do lese, dokonce bez jiné zbraně při sobě než nůž°

Průměr tak kolem centimetru, je tochu rozířená na tom konci, kde se drží, tam může mít řekněme tak dva. A délka ideálně tak jedenáct palců, *udá přesné míry. Znovu se na něj usměje a pak, protože už prostě nedokáže udržet ruce u těla, se natáhne, chytne ho za ruku a proplete prsty s jeho.* Co kdybysme se po tom stromě zašli podívat? *navrhne a v očích jí svítí myšlenka, že hledání třešně není jediná věc, po které touží. Zvedne se, vytáhne na nohy i jeho a s mohoznačným úsměvem se vydá branou do lesa.*

°Vesemirovi řeči ignoruje, je jimi krmený už od děctví° Ne. Jde pro nože a luk °vysvětlí, zřejmě nemá valný smysl pro humor° Třešní tu je spousta. Vlastně zrovna dozráli, takže bychom je mohly rovnou nazbírat °plánuje to velmi prakticky° Je to vcelku měké dřevo °odpoví na její otázku, kouká přitom do ohně, ne na ni° Jakej má mít průměr? °ohlédne se po ní°

*Ohlédne se za odcházejícím Vesemirem.* On jde lovit do kuchyně? *zeptá se s potlačovaným smíchem tak tiše, že to na tu dálku nezaznamená ani zaklínačský sluch. Zachychotá se a pobaveně zakroutí hlavou. Pak trochu nakrčí čelo, jak přemýšlí, ze kterého dřeva hůlku vyrobit.* Co třeba... co třeba třešeň? z té by byla krásná hůlka, *zasní se, nojo, ženská.* Dá se dobře opracovávat? Já se ve dřevě nevyznám.

°Něco si zamumlá, je to podle všeho cizí řečí a zřejmě to nebude nic co by měli slýchat uči dámi. Jen tak vědět na koho to bylo myšleno° Koukám že vy dvě hrdličky si vystačíte sami °vstane, opravdu teatrální gesto° Takže já půjdu ulovit tu srnku, ať furt nežerem chleba jako králíci °otočí se a odejde směrem kuchyně°

°Usměv jí vrátí svím typickým pousmáním, které rozhodně skryje před pátravím zrakem Vesemira, takže je jen velice krátké° To je na tobě °připomene jí že nemá absolutně tušení z čeho se hůlka dělá° Stromů je v okolí dost a dost °pokyne k bráně do lese který je temný, nebo přinejmenším stiný i během dne°

*Střelí po Vesemirovi nesouhlasným pohledem, to jeho věčné rýpání je občas docela otravné, ale nic neřekne. Místo toho se otočí na Geralta.* Byl to dobrý nápad, jenom se mi zdálo, že najít vhodné kouzlo by bylo obtížné, *snaží se nenápadně urovnat napjatou atmosféru a taky trochu uchlácholit Geralta, protože jí neunikne, že má náběh na to se pořádně urazit. Usměje se na něj.* Takže zbývá jenom senhat ten příhodný klacek, *prohlásí pak věcně*

°Vrhne na Geralta jeden ze svích přísných, ba přímo otcovských pohladů° Chtěla nám sežrat zásoby masa °připomene mu° Ty si strašně útlocitnej °zakroutí nad níám hlavou° Nábad sice dobrej, ale vlastně blbej °hodí kousek kůrky do ohně kde vzplane° Umíš znamení jak nikdo koho jsem znal, ale v opravdové magii zůstl z hubou do kořám jak ryba na suchu.

°Kouká na airo z mírným zmatením ve tvří jak se snaží přeložit její řeč do lidštiny° Hmm °zamručí když mu dojde co myslela, včetně toho že si myslí že by nedokázal čarovat. Potkal se už z lidmi co byli jiného názoru, ale proč by to Cairo říkal° Byl to jen nápad °zavrčí napůl úst° Můžu to skusit °připustí po chvilce, ale že by se do to skoušení nějak hrnul se říct nedá°

*Vesemirových dvojmsyslných poznámek ani jejich vzájemného hašteření si nevšímá. Vykulí na Geralta oči.* Ty bys zvládl skutečně čarovat? A i kdyby, jak zjistit to správné kouzlo? Nebylo by to s tím znamením přeci jenom jistější a jednodužší? Já teda nevím, jak přesně to funguje, ale kdyby se ti nějak podařilo soustředit energii znamení do jednoho malého bodu, možná by to do toho tu díru tak jako vypálilo, *vysvětluje trochu kostrbatě, co ji právě napadlo.*

Uvažoval jsem o nějakém skutečném kouzle °přizná, už také okusujíc chleba, Jemu to zřejmě nevadí pořád jíst to samé° Jetli ti to vadi Vesemire ulov si něco sám °schladí staršího zaklínače° Nejsi tak starý aby netrefil srnu °dlouze se na něj podívá° když si tak pěkně postřílel ty vlky °neodpustí si dodat°

°Stíhne si opečený chleba z klacku, zakousne se do něj a hned se zhnuseně ušklíbne° To věční žraní chleba mě už sere. Copak sem králík v kotci? °obrátí se do cela bez lítosti na Cairo° Omlouvám se holčičko °ukousne si další sousto° Kvůli tobě Vlk ani nic nenalovil °loupne okem po Geraltovi° Takže čarovat? Pravda, na to je on odborník se všemi těmi zkušenostmi °těžko říct jestli to je narážka na čarodějky, nebo narážka na to že Geralt někdy čaroval°

*S chvilkovým zpožděním, přeci jenom má kratší nohy a míň zkušeností s lesním terénem, dorazí k ohništi a posadí se na volný kámen. Za těch pár dní už stačila zaregistrovat určitě místní zvyklosti, a tak kývne na Vesemira, nabodne na další klacek další kus chleba a přidá se k všeobecnému opékání. Chvíli opékají v tichosti. Pak jí to nedá, protože oba zaklínači vypadají, že by byli schopní tiše cmudit svůj kus chleba do skonání světa a otočí se ke Geraltovi.* Jak jsi to myslel s tím, že magii máš ty? Myslíš, že by se ti podařilo udělat tu díru pomocí znamení? *ptá se zvědavě.*

°Vrátí se od říčky a posadí se vedle Vesemira, co tam prostě jen tak pořád sedí. Zřejmě nemá co jiného na práci. Kývne na něj, on mu kývnutí oplatí a tím se podle všeho pozdraví. Oba jsou zřejmě mlčenliví muži. Geralt si vezme kousek chleba, napíhne na klacek a začne opékat. To je tu zdá se taky taková všeobecné zábava°

°Nejdřív si to kolem něho skoro pprotančí Cairo a teď zvesela proběhne Geralt. Zamračí se. Je z toho všeho docela zmatený. Včera to vypadalo že ti dva už vživotě vzájemně neprohodí ani pozdrav a dneska jsou štěstní a spolu.°
No to mě poser drak °zakroutí hlavou, ale víc už se k tomu nevyjadřuje°

°Projde pružným, by dokonce snad i veselém krokem kolem Vesemira který je zdá se inventářem nádvoří. Pokyne mu hlavou, rysi obličeje uvolněné a i on se vydá směrem říčka°

*Seběhne ze schodů, prolétne nádvořím a zastaví se jenom na okamžik, aby Vesemirovi vesele popřála dobré ráno. Pak se zas rozběhne, profrčí branou a zmizí v lese.*

*pobaveně se ušklíbne, když starý zaklínač tak překotně mizí, aby nemusel prát. Pak pokrčí rameny, popadne koš a vydá se s ním k říčce. Je hezky, může být venku a alespoň tak zabije čas a zaměstná ruce a mozek.*

°Podívá se na Cairo docela zamyšleně. Je mu jasné že tahle čarodějka je pěkná radikálka° Nebyli by jednu ruce na škodu °vstane, psotaví se nad koš a shládne na něj° Jestli umíš prát v ruce, tak tohle vyper °ukáže na koš° Já si vezmu na starost nějakou tu těžší práci °otočí se a nechá jí tam stím prádlem samotnou°