Sídlo Geralta a Cairy

*chvíli zaraženě zírá na jeho vzdalující se záda a pak pokrčí rameny a vydá se za ním.*

°Vydá podivný zvuk něco jako štěknutí, koutky úst zkroucené v usměvu° Představil jsem si tě jak pobíháš po lese a hledáš klacek °vysvětlí když vidí její udivený výraz° Magii mám já °podotkne° ale pojďme se otom bavit k ohni. Je mi zima °z rukou položenou na kyčli se otočí a vykročí směrem k hradišti°

*Trochu se zamračí, jak usilovně přemýšlí.* Tak napřed musíme najít příhodný klacek a trochu ho upravit do správného tvaru. A pak mě napadá jenom jeden způsob. Nějak do toho udělat díru, jenom nevím jak. Škoda, že nemám magii, *povzdechne si.* To by pak nebyl problém tu díru nějakým kouzlem vypálit.

°Zamračí se takže se mu udělá mezi očima malá vráska° To není horší a lepší stránka, to je realita °praví skoro jako zapšklí dědek, ale hned na to se malinko usměje° Dohodli jsme se na té šupině ze zlatého draka °připomene jí takovím podivně měkým hlasem, malinko to vypadá jakoby se o ni staral° Jen zatím nevím jak to narveme do toho klacku °promne si bradu z mírným strništěm°

*Zálibně prohlíží jeho tělo, ale po chvíli se přinutí skoro násilím odtrhnout zrak, protože jinak by se na něj snad musela zas vrhnout. Na okamžit zapřemýšlí, kdy se z ní stala taková nestydatá a věčně nadržená proutnice, ale pak se jenom ušklíbne, nechá to být a také se obléká, nedbajíc na to, že ještě není úplně suchá. Při jeho poznámce vyprskne smíchy.* Ty vždycky všechno vidíš z té lepší stránky, viď? *pohlédne na něj a zjistí, že se už také oblékl.* Tak co teď? Nějaké nápady ohledně té hůlky? *zeptá se.*

°vybrouzdá se na břech, tentokrát nijak k oblečení nespěchá, stejně už ho viděla. Po cestě k oblečení si ždíme bílé vlasy skoro až hrubě. Nevypadá že by se o ně nějak zvlášť staral. Jak kráčí je jasně vidět hra nejmenších svalů pohybujících se pod kůži, ale i celá spleť jizev která se nevyhýbá snad žádné části jeho těla, kromě rozkroku. Všide by člověk našel alespoň malinkou památku na boje. Natáhne se pro oblečení a na krátký okamžik strne, ruka mu sklouzne ke kyčli. I ona je zjizvená, ale ne nijak moc, nebo tak že by to vypadalo vážně. Přesto se zdá že ho bolí. Ten okamžikt trvá jen chvilku, pak už si zase poklidně natahuje kalhoty° Tady u nás by jí sežrali mořští lidé °podotkne po dlouhém mlčení kdy se oblékl do kalhot a košile°

No jasně, *zazubí se, odhodlaná nenechat se vyvést z dobrého rozpoložení jeho náladovostí.* Lovkyně perel dokáží zadržet dech na kolik minut, to jen tak někdo nedokáže. Teda až na zaklínače, *zasměje se a ždíme si vodu z vlasů. Přitom nastaví tvář slunci a nechá ho, aby pomalu vysoušelo kapičky vody zářící na její kůži.*

°Pokrčí ledabyle rameny. Je její reakcí víc než zklamaný. Čekal že ji víc vyděsí, ale ona je zdá se ledově klidná. Prostě čarodějka jako všechny ostatní° Lovkyně perel? °zamračí se na Cairo mrzutě. Trochu se dotkne jeho ega že ho přirovnává k ženě° Ehm °zahučí prostě, taky co jiného by měl říct a též se vydá na břeh°

*Čeká a čeká, po chvíli začne být už docela nervózní a po další chvíli už o něj má strach. Zrovna se chystá, že ho bude tahat ven a dávat mu umělé dýchání, když se konečně vynoří a tváří se jako svatoušek. S úlevou vydechne, ale podaří se jí zachovat nezúčastněný výraz.* Páni, ty má plíce. Nepřemýšlel jsi o tom, že se staneš lovkyní perel? *Rýpne si a věnuje mu nevinný úsměv.* Umytá, *potvrdí.* Ty? *optá se ještě konverzačním tónem a už se hrabe z vody na břeh.*

°Pod vodou si docela hoví, mimoto chce Cairo trochu poděsit. Jen tak čistě ze záchvatu škodolibosti. Jeho plíce vdrží mnohem déle než ty lidcké, takže trvá opravdu dost dlouho než se konečně zase vynoří z vody. Voda z ajeho vlasů se rozstříkne a ohodí Cairo° Umytá? °zeptá se jakoby se nechumelilo a jakoby to vůbec nevypadalo že se utopil v nějakém sotva metru vody°

*Potlačí zklamané vydechnutí, když jí zcela celkem nezúčastněně vydrbe záda a hned ji pustí. Napomene se, přece původně vůbec nechtěla, aby šel s ní, takže i umytí zad je vlastně nadstandartní služba. Vydrhne si mýdlem i předek těla a pak se otočí, aby mu ho vrátila, ale zjistí, že Geralt se mezitím rozhodl zahrát si na potápěče. Pozvedne tázavě obočí a čeká, až mu dojde dech.*

°Přejíždí jí mýdlem po zádech. Dlouhými, pevnými tahy, ale zároveň jemně. V dotecích konečký jeho prstů, v sevření ruky na jejím rameni je sotva desetina sexualního napětí z jeho strany než by mohla být. Zdá se že se skutečně soustředí pouze na mití a ne na to koho meje° Zepředu to předpokládám zvládneš °strčí jí mýdlo přes rameno do ruky. Odstoupí několik kroků po proudu, kde se ponoří do vody, takže jen prameny bílích vlasů plují po hladině°

*Ucítí, jak se o ni zlehka opírá. Zavře oči. Vnímá teplo jeho těla, strukturu kůže pod bříšky prstů, silný, zrychlený tlukot srdce pod její dlaní. Přiblíží obličej zezadu k jeho krku, tak blízko, že se její řasy téměř otírají o kůži, a vdechuje jeho vůni smísenou s vůní mýdla. Pak Geralt promluví a začne se odtahovat. Stále se zavřenýma očima ho podvědomě následuje, jak s ním nechce ztratit kontakt, až téměř ztratí rovnováhu, ale vzpamatuje se dřív, než stačí přepadnout dopředu. Lehce nepřítomě zamrká a pak si uvědomí jeho výzvu a s úsměvem plným očekávání se otočí zády k němu.*

°Trochu sebou škubne když se hod odtkne. Sice jí slyšel přišplouchávat vodou, ale jistý obraný reflex u něj prostě funguje vždycky. Uvolní se a neznatelně se o ni opře. Tohle se mu rozhodně líbí° Nic °odpoví na její otázku hodně opožděně, mírně se přitom odtáhne° Otoč se, teď si nařadě ty °vyzve ji°

*Je zjevné, že její provokaci nepochopil a urazil se. Zamračí se. Rozhodně neměla v plánu ho naštvat, chtěla ho jenom trošku pozlobit, tím svým drzým požadavkem si o to přímo řekl. Popojde zas k němu.* Co je? *zeptá se, i když odpověď si tak trochu domyslela. Stoupne si za jeho záda, položí ruku na jedno rameno a na druhé ho políbí. Pak si namydlí dlaně a začne pěnu roztírat po jeho kůži. Začne nahoře u ramen a pomalu klouže níž až ke hladině říčky a pak se přesune na boky, zezadu se k němu přitiskne a přejíždí namydlenýma rukama po jeho břiše a prsou, kam až dosáhne.*

°Když se začne sama mýt tak se nad tím sice trochu zarazí a malinko ho to rozlobí, ale neřekne nic. Je zviklí čarodějky poslouchat. Sice si myslel že Cairo bude jiná než Yeneffer, ale teď je mu jasné že všechny čarodějky jsou stejně povíšené. Nejlepší co podle skušeností může udělat je ignorovat ji. Proto se přesune o pár kroků dál proti proudu kde se začne oplachovat, anižby si ji dál všímal°

*Nijak to nekomentuje. Dobrodí se k němu a vezme si od něj mýdlo. Ale místo aby začala mydlit jeho, použije ho na sebe. S nic nezúčastněným výrazem si roztírá pěnu po kůži a na něj se ani nepodívá. Přesto ale periferně sleduje jeho reakci.*

°Prostě nemůže neohodnotit pohledem jeji vnady a následně je ocenit usměvem° Vždyť se koupeš sama °argumentuje° Je tu jen jedna řeka, víš? °přejíždí si kostkou po zvednutá paži až se mu na ní dělá krásné nadýchaná bílá pěna° Představ si že máme každý svou vanu °navrhne, ale je jasné že to tak nemyslí prfotože vzápětí řekne:° Pojď sem a namysli mi záda °natáhne k ní ruku s mýdlem°

*Všimne si ho až ve chvíli, kdy vleze do vody a začne se ostentativně předvádět s mýdlem. Postaví se, dá si ruce v bok a sjede ho na oko přísným pohledem.* Neříkala jsem, že se chci vykoupat sama? *zeptá se konverzačním tónem a snaží se vypadat neústupně, ale nemůže si pomoct a pohledem lačně pokukuje po jeho těle i po kostce mýdla.*

°Už z dálky slyší šplouchání vody a hlavně neslyší nic jiného. Žádné ptáky ani zvěř. Cairo je svím neomaleným vpádem všechny do jednoho vyplašila. Pousměje se nad tím. Vynoří se ze stínu stromů u říčky doslova jako duch. Hodí věci přes nahýbající se knem stromu, stáhne si kalhoty a taky je tam přihodí. Tak jak je si vleze do vody kousek od Cairo a pouze za krátkých pohledů kterými ji stíhá, se začne mydlit°