Jen co člověk projde bránou a trochu popojde narazí na říčku schovanou mezi kamením, kořeny stromů a listím°
Komentáře
Přehled komentářů
*Utíká lesem, přeskakuje kořeny a kameny a spokojeně se usmívá. Je plná energie a ráda se občas proběhne. Pročišťuje to hlavu a přináší jí to radost z volného pohybu. Opatrně seběhne na břeh, sotva se zastaví, aby ze sebe svlékla oblečení a vletí do vody, až od ní stříká na všechny strany. Uprostřed říčky, kde má vodu tak do pasu, se ponoří až po krk a udělá pár temp proti proudu, jenom aby se pak mohla nechat unášet zpátky.
Cairo
(..., 12. 4. 2010 0:01)*Nemá tušení, jak dlouho už tam sedí. Ale kdyby se toulala moc dlouho, mohl by ji jít někdo hledat a o to vážně nestojí. Zvedne se a pohled jí padne na říčku. Koupel by jí přišla docela vhod, ale poslední, co teď chce, je žádat Geralta o teplou vodu. Shodí proto šaty a vstoupí do proudu. Voda je studená, ale příjemně osvěžující. Umyje se, jak se dá, vyleze na břeh a nastaví tvář slunci. Počká, dokud neuschne, oblékne se a zamíří zpátky na hradiště. Cítí se mnohem líp, jak po fyzické, tak po psychické stránce, ale nějak to ještě pořád není úplně v pořádku.*
Vesemir
(..., 11. 4. 2010 23:53)°Celou cestu se neslyšně plížil zaní. Vůbec ho nepřekvapilo že si zamířila sem, i když ho trochu sevřela úzkost, jenže ta opadla když se Cairo nevrhla do vody a nesnažila se ze sebe zoufala smít stopy něčeho špatného. Téměř si hlasitě oddechne, ale samozřejmě něco takového neudělá. Na to je příliš vytrénovaný a ostražitý. Chvíli ji pozoruje jak tam tak sedí, brečí a kouká před sebe, než shledá že se tu už nic zajímavého nedozví, takže tichounce zasouvá od keře spoza kterého Cairo pozovoval, otočí se na patě a vyrazí zpátky na nádvoří°
Cairo
(..., 11. 4. 2010 23:45)*nepřítomně se prodírá podrostem, až narazí na říčku, pár set metrů od místa, kde se Geralt koupal. Klesne na padlý kmen na vysokém břehu a usedavě se rozpláče. Její tělo tak přirozeně ventiluje emoce, kterých je najednou příliš mnoho, aby je mohlo obsáhnout. Po pár minutách se vzpamatuje, zvedne hlavu a rozhlédne se kolem. Větvemi stromů se prodírají sluneční paprsky, tráva se vlní v lehkém vánku. Zaposlouchá se do zurčení vody přes kameny, do zpěvu ptáků a šepotu listů ve větru. S pohledem upřeným před sebe nechá myšlenky volně proplouvat hlavou. Po tvářích jí dál stékají tiché slzy, po chvíli jsou z nich jen vlhké stopy na tvářích a po nějaké době oschnou i ty. Sedí, přemýšlí a všemy smysly vnímá přírodu kolem sebe.*
Cairo
(..., 6. 4. 2010 22:55)
*tentokrát polibek neopětuje, jen se nechá políbit, ale ten dotyk je tak krátký, že si toho Geralt nejspíš ani nevšimne. V hlavě se jí honí zmatený vír myšlenek. Když se Geralt opět odtáhne, zadívá se mu do očí. Na první pohled se z nich nedá nic vyčíst, ale když se odpoutá od jejich zvláštního tvaru, který přitahuje téměř veškerou pozornost a zahledí se hloub, objeví v nich jasný záblesk živočišné touhy. Z nějakého důvodu to je přesně to, co rozhodne.
V jediné vteřině se její zmatek a panika přetaví v neochvějnou jistotu. Udělá to. Právě teď a právě s ním, s tím podivným zaklínačem, ať už je to cokoliv, který se i během těch několika hodin, co se znají stihl dotknout jejího srdce jako nikdo před ním. Vymaní se z jeho objetí, chytne ho za ruku a proplete prsty s jeho* Ano, pojďme, *zašeptá*
Geralt
(..., 6. 4. 2010 22:08)°Posune ruce víš, takže se Cairino tričko vyhrne nahodu a odhalí pupík. Přitiskne dlaň těsně pod něj, nad pas kalhoty. Rty něžně oždibuje její ušní lalůček, tak plně ponořen do tohto laské ži si až se spožděním všimne její strnulosti° Promiň °vydechne jí do ucha a má dokonale vyrovnané dýchání. Trochu se odtáhne° Zapoměl jsem jak si vy čarodějky potrpíte na čistou °sklání hlavu, hledíc na odhalené přicho po kterém přejíždí prsty° Pojďme do postele °znovu si ji přitáhne k tělu pro jeden krátký polibek na rty°
Cairo
(..., 6. 4. 2010 21:47)*V hlavě má úplně prázdno, jediné, co dokáže vnímat je kontrast jeho pevného sálajícího těla a hrubé kůry stromu, jeho ruce zkoumající její kůži, jeho rty tisknoucí se na její krk. Možná kvůli její nezkušenosti jí chvíli trvá, než si uvědomí, co ji tlačí do boku. Ve chvíli, kdy ji to dojde, ztuhne a chce se odtáhnout, ale kmen za ní ji brání v pohybu*
Geralt
(..., 6. 4. 2010 21:09)°Obejme ji ovolněnou rukou kolem pasu, zatím co druhou skouzne na její zadeček. Jemně ho stiskne v dlani a přitáhne si blíž ke slabiným. V nutné potřebě uvolnění se začne jemně otírat o její podbřišek. Přitlačí ji na strom o za který se tak zoufala pokoušela schovat a obě ruce přesune pod její tričko. Hladí kůži zad i břicha, jakoby se jí nemohl nabažit. Zmírní polibek, takže si jen hraje z jejími rty, naž se drobnými doteky rtů přesune po čelisti na stranu krku. Vlčí medailon stištěný mezi jejich těli sebou cuká.°
Cairo
(..., 6. 4. 2010 20:35)*neochotně ho nechá se odtáhnout a prudce lapá po dechu. Zvuk jeho hlasu ji opět rozechvěje, ale nemá čas ten pocit vychutnat, protože opět zaútočí na její ústa v dalším polibku. Zasténá do jeho rtů, palcem ho pohldí po zápěstí, vyplete své prsty z jeho sevření a pomalu jede rukou po jeho paži až na rameno a obejme ho kolem zad. Prsty druhé ruky zamotá do vlasů na jeho zátylku, přitiskne se k němu celým tělem a polibek ješt prohloubí*
Geralt
(..., 6. 4. 2010 0:45)°Sklouzne jí rukou kolem pasu a ještě ji o malinko víc přitiskne. Pustí tvář kterou svíral, klesne rukou dolů a nalezne tu Cairinu a proplete jejich prsty. Jezykem hladí ten Cairyn. Vychutnává si ten pocit mít někoho neblízku. Odtáhne se aby mohla nabrat dech° Cai... °z novou horlivostí se vrhne na její rty. Ať chtěně nebo náhodou přecházejí jeho polibky ve vášeň a ruka kterou Cairo obímá klouže s pasu dolů.°
Cairo
(..., 6. 4. 2010 0:20)*natočí hlavu, opře tvář do jeho dlaně a s lehkým úsměvem na okamžik zavře oči. Pak se zahledí na jeho pomalu se přibližující rty. Bez hnutí vyčkává a když se jejich ústa setkají, opět oči zavře a podá se jeho překvapivě něžnému polibku. Na rtech ucítí pohlazení jeho jazyka a tak je pootevře, pustí ho dál a polaská ho tím svým. Jednu ruku nechá volně podél těla, ale druhou mu omotá kolem krku, zruší těch pár centimetrů mezi nimi a přitiskne se k jeho tělu, jen lehoučce, aby nepokazila kouzlo okamžiku prudkým výbuchem vášně*
Geralt
(..., 5. 4. 2010 23:56)Ale záleží to na... tobě °přistoupí k ní blíže, jejich těla se téměř dotýkají. Vstáhne ruku, položí ji na její tvář, prsty jemně vpletené do vlasů na skráni. Druhou ruku složí na její měký bok, ale nesnaží se ji posunout na zadek, nebo se dosta pod Cairino tričko. Jen ji tam nechá bez pohybu spočívat. Nakloní hlavu na stranu a přiblíží rty jen dva, tři centimetry od jejích. Když neucukne, políbí ji, ale jinak než večer předtím. Tohle je jemný polibek. Pomalu, ale z jistou intenztou pohybuje svími rty proti jejím. Vystrčí špičku jazyka a přejede jím po jejích rtech, žádajíc o pozvání°
Cairo
(..., 5. 4. 2010 23:35)*utápí se v jeho pohledu a když jí položí onu otázku, místo rozpaků, které sama očekávala ne naprosto klidná. Možná proto, že tentokrát si ji nedobírá nebo nesnaží svést, ale myslí ji zcela vážně. Pod tím kostrbatým dvojsmyslem se jí opravdu na rovinu ptá, na čem je* Já nevím, *odpoví tiše a sklopí pohled* Možná má, možná by mohl mít. *Pohlédne mu opět zpříma do očí a pátrá v nich po jakémkoliv náznaku emocí* Ale to nezáleží jen na mě, takže možná nemá nic.
Geralt
(..., 5. 4. 2010 23:09)Vesemir je...Vesemir °řekne, mírně se mračící° On je takové staré psisko co když si myslí že našlo kost, pevně ji sevře v zubech a nepustí °znovu si zhrne vlasi na stranu a vyždíme° Nevšímej si ho. On přestane °složí si vlasi dopředu přes rameno° A... °hluboce se Cairo zahledí do očí. Jeho pohled je zvláštně znorvozňující, možná je to jeho podivnými panenkami, nebo tím že nezračí city° má opravdovou kost? Nebo si jen myslí že ji má? °kdo má ty jeho přemoudřelé dvojsmysli chápat.°
Cairo
(..., 5. 4. 2010 22:56)*po jeho otázce vystřízliví. Taky si odkašlá, aby uvolnila stažené hrdlo a jazykem si navlhčí rty* Vlastně ano, *přizná a pohlédne mu do tváře* Vlastně mě sem poslal Vesemir, ale napřed si neodpustil hromadu dvojsmyslných narážek. On rád šťourá do cizích věcí, viď? *říká to trochu jako stížnost, ale neubrání se schovívavému úsměvu. Starší zaklínač se jí jistým způsbem docela zamlouvá*
Geralt
(..., 5. 4. 2010 22:34)E-hmm °trochu si odkašlá, je mu docela jasné kam kouká a taky tam koukne. Takže pár okamžiků oba upřeně hledí do jeho rozkroku, naž se Geralt vzpamatuje, překoná slova jako "šáhni si" co ho svědí na jazyku a konečně prolomí ticho nečím více inteligentním° Hledalas mě? °zeptá se docela nevhodně,protže to zní skoro jakoby ho hledala z nějakého ne uplně cudného důvodu°
Cairo
(..., 5. 4. 2010 22:06)*Všechny smysly má vyladěné jeho směrem, proto skoro nadskočí leknutím, když se jí znenadání dotkne. Byla přesvědčená, že je nejmíň metr a půl od ní. Pak ji osloví a její jméno pronesené tím hlubokým chraplavým hlasem jí steče po páteři jako horký med. Zachvěje se. Otočí se a podívá se na něj. V duchu si přísahám, že už ho nebude okukovat, ale šechny dobré úmysly se rozplynou, když si všimne, jak oblečení přilnulo k mokré kůži a jak se pod ní rýsuje každá linie jeho těla. Pohledem zavadí o vybouleninu, jasně viditelnou pod vlhkou látkou. Je možná nezkušená, ale rozhodně není hloupá* Oh, *projeví se opět velmi duchaplně, tváře jí zrůžoví a ona rychle sklopí oči. Ovšem neubrání se, aby po tom místě opět nestřelila pohledem. Pak se zas podívá stranou*
Geralt
(..., 5. 4. 2010 2:38)
°Okamžik pozoruje Cairyny záda. Potom se vynoří z vody. Jediným letmým pohledem dolů zjistí že je už zase trochu vzrušený. Skoro si povzdechne že mu ženskou do domu byl čert dlužen. Natáhne si lněnou košili a kalhoty. Látka okamžitě navlhne a přisaje se ke kůžu. Pocítí jisté nutkání složit si ruce před rozkrokem, jenže když si uvědomí že je za to zodpovědná právě Cairo dostane chuť ji přivést do stejných rozpaků v jakých se teď nachází on sám. Nepohne se a čeká jestli se Cairo otočí, když to neudělá, jediným dlouhým a naprosto neslyšným krokem se přesune za ní a oloží jí ruku na rameno°
Coiro °řekne už trochu zbytečně protože ji stejně vyděsil z jejího zamyšlení°
Cairo
(..., 5. 4. 2010 2:22)Oh, *pronese inteligentně a honem se otočí. Slyší, jak za ní tiše šplouchá voda a snaží se nepředstavovat si, jak se pomalu noří z vody. Jak hladina odhaluje světlou kůži centimetr po centimetru a jak po ní stékají kapičky vody a razí si cestu porostem světlých chloupků. Nutno podotknout, že její snaha vychází dosti naprázdno*
Geralt
(..., 5. 4. 2010 2:04)No tak ne °pokrčí rameny° Myslel jsem že ti nanosím nějakou vodu a ohřeju na ohni. Máme tu jednu starou vano °vysvětluje jí° Ty řídké návštěvi co tu máme se v ní koupou °trochu se zamračí, jakoby si na něco vzpoměl. Rychle se ze své zasmušilosti vzpamatuje a naopak na Cairo upře hluboce zkoumaví pohled° Ehmm °pohybem prstů po hladině ji jemně rozvíří° mohla by ses otočit? Chci se oblíct °požádá ji°
Cairo
(..., 2. 5. 2010 0:33)