Sídlo Geralta a Cairy

*zírá na něj a nezmůže se na jediné slovo. Když se přiblíží, sklouzne očima níž. Vyschne jí v ústech. Čekala by spíš hněv nebo možná ještě stud, ale rozhodně ne přímé pozvání. Představa, že by se svlékla, vlezla k němu do vody a ovinula se kolem jeho těla je sice nesmírně lákavá, ale přes veškeré řeči o svádění a ukradené počestnosti jí k tomu jaksi schází odvaha. Upírá na něj rozpolcený pohled* Já... víš... *koktá nerozhodně* Nevím, jestli by to byl dobrý nápad... *přesto se nemá k odchodu, nebo aspoň k tomu, aby sklopila pohled a dál si ho nepokrytě prohlíží*

°Schladí si tvář. Je rád ve vodě, zejména když je tak studená že mu nedovolí myslet na nic jiného. Křupnutí větvičky ho donutí se prudce otočít. Ve stínu se tam krčí Cairo a zřejmě se snaží splinou s prostředím, jenže je asi tak neviditelná jak pílí páv. A zároveň je ve své snaze nesmírně roztomilá a přitom přitalžlivé. Studená voda nebo ne, krev se mu zase žene do rozkroku.°
Cairo °osloví ji klidně, i když je to trochu nucený klid° co se schováváš za tím stromem? °udělá krok v před a ani si neuvědomí že mu tak hladina klesne o něco níž, takže odhalí skoro víc než je slušné.° Chceš... se vykoupat? °navrhne°

*Sotva pár kroků od brány hradiště narazí na říčku. Zazazí se a rozhlíží se, kde by mohl Geralt být, když v tom se voda otevře a z ní se prudce vynoří nádherně stavěné bledé tělo. Sleduje, jak zaklínač odhauzje mokré vlasy z očí, po kůži stékají kapičky vody, aby se někde u jeho pasu opět spojily s hladinou. Pak se Geralt předkloní, aby si umyl tvář a jí se naskytne úžasný pohled na svaly napínající se pod kůži zad. Pohledem doslova visí na jeho těle. Pak se přinutí sklopit oči a udělá krok vzad ve snaze nepozorovaně se vypařit. Jenže se neumí pohybovat v přírodě tak tiše, jak by chtěla. Pod nohou jí zapraská suchá větvička a v tichu lesa to zazní hlasitě jako výstřel. Poplašeně vzhlédne a setká se s nečitelným upřeným pohledem kočičích očí*

°Sedne si na kmen u říčky. Zahledí se někam dopředu před sebe, jakoby tam hledal odpovědi na nevyřčené a možná i v duchu dosud nepoložené otázky. Neudělá jediný pohyb, sotva dýchá. Nezareaguje dokonce ani když na druhý přech z křoví vyleze srnka. Zvíře ho chvíli pozoruje a když nevypadá že je na lovu, poklidně se napije a zase odběhne. Teprve zašustění zavírajícího se křoví ho zřejmě dostane z říše snů, protože se prudce zvedne. Skopne boty, stáhne košili a spustí kalhoty. Bez váhání vstoupí do studené říčky. Postoupí hlouběji do proudu, kde mu je voda až po pás. Ledová voda se mu prudce roztříští o hubené, kostnaté kyčle a zároveň schladí částečné vzrušení v jeho klíně. Bolestně sykne jak se mu ledová voda valí přes citliví penis. Pozitivní je že bolest odvádí jeho mysl od nemravných i smutných myšlenek. Rozpřáhne ruce, zavře oči a z hlasitým žbluňknutím a zo doprovodu mohutného roztřiku, sebou plácne po zádech do vody. Je to nebezpečná, protože by si docela dobře mohl rozrazit hlavu o kámen, ale jemu to nevadí. Pod vodou zůstane tak dlho než mu i jeho odolné a kapacitní plíce začnou řezat a bolet k nevydržení. Stejně prudce jako se předtím do vody ponořil se z ní teď i vynoří. Zakroutí hlavou, takže voda z vlasů se roztříkne po okolí. Rukama si vytírá vodu z očí, ale hned na to se předkloní a zase si začne obličej omývat dlaněmi°