Sídlo Geralta a Cairy

*pokusí se o úsměv, ale vzejde z toho jen takové podivné smutné ušklíbnutí. Rychle odvrátí zrak, aby skryla další slzy, které se jí tlačí do očí.* Nojo, já vím, *zamumlá.* Nevím, proč takhle vyvádím, *dodá spíš pro sebe a zase se zakousne do jídla, ač ji tak trochu přešla chuť*

°Trochu podmračeně ji pozoruje jak jí. Zejména to jak neutrálně a klidně se tváří.°
Jo, to je °souhlasí° Bryzy začne jaro naplno a Geralt vyrazí na další cestu °odhodí složenou houni na stranu° Je to vůl °ohodnotí prostě° Chová se často jako drak na hostině °zakroutí hlavou° Nic si z něho nedělej holčičko °položí i ruku na rameno, póvzbudiví usměv a stiskne ho.°

Děkuju, *vděčně si od něj vezme jídlo a hladově se do něj pustí. Při všem tom rozruchu nějak zapoměla, že by se měla i nějak stravovat. Prsty prohrábne vlasy, které na sluníčku docela rychle usychají.* Děkuju, ale asi to není nutné. *Věnuje mu trochu pokřivený úsměv a zas obrátí svou pozornost na chléb. Nějakou dobu jí potichu, ale to ticho je nějak nepříjemné.* Ehm... *horečně vymýšlí bezpečné téma k hororu.* Dneska je pěkně, že ano? *zkusí to nakonec s počasím*

°Moc dobře ví že se k němu dívka blíží, slyší její kroky a cítí její voňavku, takže ho nepřekvapí když si vedle něj sedne. Pohlédne na ni koutkem oka,a le zatím nic neříká. Natáhne se po vaku co leží na zemy, vyndá z něj kousek sušeného masa a kus starého chleba°
Tady a pořádně se najez °podá jí na první pohled ne zrovna vábné jídlo, ale jen blázen by v takové divočině čekal královskou hostinu° Chceš houni? °nabádne jí, protože vidí že má vlhkné vlasy°

*Nakoukne branou a v duchu konstatuje, že Vesemir se od toho ohniště snad nehne. Ale když si má vybrat mezi ním nebo Geraltem, který je pravděpodobně pořád nahoře v pokoji, upraví si potrhanou sukni jak nejlépe to jde a zamíří ke starému zaklínači. Podadí se vedle něj a zahledí se do ohniště*

°Kroutíc hlavou na Geraltovím chováním se zase posadí k ohni. Strne, takže vypadá jako by byl součástí všeho kolem. Snad jen ruka pohybující klacíkem v ohništi značí že je živí°

Nech toho ty starochu! °oboří se na něj hrubě. Je zoufalí, takže si to vybíjí na první osobě co mu přišla pod ruku° Nejsem už dávno dítě abys mě káral! Já si můžu dělat co chci a taky to dělat budu! °chová se vzdorovitě, potvrzujíc Vesemirovu doměnku že je dítě° A cokoliv co se stalo nebo nestalo mezi mnou a Cairo je jen a jen naše věc. A tobě do toho nic není. °obrátí se na patě a uraženě odkráčí směrem na svoje místečko na skále°

°oplácí mu pohled bezestrachu. Už od něj viděl drastičtější škleby° Ta malá tady proběhla v potrhanejch šatech a zmizela v lese °stoupne si, aby druhému vlkovi čelil tváří v tvář° Vrhnul ses na ni jak na děvku při první příležitosti, že ano? °obviňuje ho stroze° To že si vlk neznamená že se budeš chovat jako zvíře. První děvče po spoustě let co si měl co by tě mohlo dostat s toho svrabu ve kterym seš a ty to poděláš °kárá ho jako malého fakana°

°sejde dolů doufajíc že tam najde Cairo a pokusí se sní promluvit, zjistit co se stalo a co uděla špatně, jenže narazí jen na mračícího se Vesemira. Ví že bude zle.°
Nevím očem to mluvíš °dělá absolutně nechápavého. Složí si ruce na prsa v obraném gestu a na staršího zaklínače se nepřístupně mračí. Nezdá se všek že by to druhému muži dělalo nějaké starosti°

°vrátí se od řeky, u o poznání klidnější a zase si sedne k ohništi. Stejně netráví celé dny nikde jinde, jen tentokrát se mračí. A to velice. Vzhlédne k postavě co se k němu připlížila°
Geralte °zamračí se na něj° Tys zas něco pohnojil co? °vypálí na něj rovnou, bez okolků, nebo ohleduplnosti°

°Více méně znuděně se šťourá v rudých uhlících, když kolem nej proběhne Cairo v potrhané sukni. Zamračí se. Samozřejmě věděl že Geralt jí nenechá jen tak být, ale teď, při pohledu na ni, ho popadne strach jestli to Bílí vlk nějak nepřehnal. Vstane a neslyšně, jak jen to umí zaklínač, se vadá zaní°

*s rozmazaným viděním sklopýtá ze schodů na nádvoří. Koutkem oka zaregistruje Vesemira stále sedícího u ohniště, ale teď nechce s nikým mluvit. Potřebuje být sama. Na starého zaklínače se ani nepodívá, vystřelí rovnou k bráně a ven do lesa.*

*bojovně vystrčí bradu* O svou počestnost se postarám sama, děkuju za tvůj zájem, *prohlásí upjatě a jeho zmínku o Yeneffer i to, že ji s ní srovnává ponechá bez komentáře. Stejně tak si nechá pro sebe i iracionální bodnutí žárlivosti. Raději mu co nejzdvořileji popřeje hezký den a vydá se směrem, kterým ukázal, než řekne něco, čeho by později mohla litovat*

°Sarkasmem ho nevyvede z míry. Ten už zažil jinčí věci. Jen na ni dál poklidně hledí kočičíma očima° Tak o jeho panictví bych se nebál °uchechtne se sprostě° To ty by ses spíše měla bát o svou těžce uchráněnou početnost °zní to krajně ironicky° To byla jeho žena °odpoví na její otázku° Yeneffer. Stejná čarodějni...dějka jako ty. Je už asi deset let mrtvá °dodá° A jestli hledáš Geralta, abys ho mohla připravit o jeho počestnost, tak šel támhle °ukáže k řece, ale samozřejmě se zcela náhodou zapomene zmínit že je tím řeka. Má už hold svůj věk°

Nevyspal? Ale já jsem ne... chci říct, co ho mohlo rušit? Já jsem nic neslyšela, *zamlouvá hned svoje podřeknutí. Když se jí zeptá na její úmysly, obočí jí překvapeně vylétne nahoru. Vesemir jí začíná tou rýpavostí lehce jít na nervy. Neudrží se a dá volný průchod sakrasmu* Chystám se ho svést, připravit o panenství, sňatkem získat rodinný majetek a pak ho do konce života podvádět se svojí sekretářkou, *zamumlá spíš pro sebe* Jaké bych měla mít úmysly? Znám ho sotva pár hodin. O jaké divožence to mluvíš? *její přebujelá zvědavost jí nedá, aby se nezeptala*

°Moc dobře ví koho hledá, takže se usměje pod vousi° Já spal jako do vody hozenej. Zato Vlk... Geratl se nijak zvlášť prej nevyspal ůkousne si chleba° Cosi ho furt rušilo ze spaní °vzhlédne na Cairo koutkem oka° Tak jaký máš s tím mím chlapcem úmysli? °zeptá se bez obalu° A neschovávej se za maskou nevíné holčičky. Já moc dobře vím jakou sou čarodějky. A všechny po něm jdou jak vosy po medu °hudrá° Jak ta jeho černovlasá namyšlené divoženka °zamračí se°

*Jeho otázka jse sice pronesena s naprosto vážnou a nevinnou tváří, ale neuniknou jí mnohoznačné jiskřičky v jeho očích a to jí vžene krev do tváří* Dobře, děkuju. A ty? *zeptá se pak zdvořile. Trochu nejistě se na něj usměje a pak se rychle rozhlédne. Očima hledá Geralta, ale nechce být nezdvořilá a tak upře pohled zpět na Vesemira*

°DO příjemné vůně pečeného chleba se mu připlete dámská voňavky. Úplně stejná jakou dneska ráno voněl Geralt. Vzhlédne na Cairo°
Dobrý ráno panenko °usměje se° Jak ses vyspala? °ptá se zdvořila a ne vůbec v tom není žádný podtest°

*opatrně sejde ze schodů a s potěšením zaregistruje, že kotník už neprotestuje. Rozhlédne se, jestli neuvidí Geralta, ale na dohled je jenom Vesemir, kutící něco u ohně. Na okamžik se zarazí, ale pak se k němu odhodlaně vydá. Přeci jenom ji vychovali ke zdvořilosti. Dojde až k němu* Dobré ráno, *pozdraví trochu nesměle*

°Chvilku pozoruje Geraltova vzdalující se záda, potom vzhlédne nahoru, někam k místu kde teď Cairo spí. Zakroutí hlavou°
Co s tohohle ještě bude ví leda Melitelé °zamručí si pod vousy a zase usedne k ohništi a k opékání starého chleba°