Sídlo Geralta a Cairy

°Zastaví se, ale koukám kamsi před sebe°
Nic °odsekne° Jenom že přijdu domů a místo toho, abys tu na mně čekala, tak jsi někde pryč. °vysvětluje svojí nenáladu° Když prohledám celí dům a ukecám jednoho čaroděje aby mně dostal do kavárny, tak tě tam najdu v družném hovoru s tím zvířetem °zarazí se. Ani sám neví proč ho tak nazval° s tím chlapem °opraví se. Najednou se ke Cairo obrátí, pevně jí stiskne dlaně a naléhavě řekne° Slib že se sním nebudeš bavit.

*rychle se vzpamatuje z kratičké dezorientace způsobené přemístěním a vidí, že Geralt už je na půl cesty k domu, ji nechal bez povšimnutí a něco si nasupeně mumlá. Co mu to zas přelétlo přes nos? Se zmateně nakrčeným čelem ho doběhne, popadne ho za paži a přinutí ho zastavit* Můžeš mi říct, co se stalo? *ptá se napůl nechápavě a napůl podrážděně, protože opravdu nechápe důvod téhle komedie*

°Oběví se na zahradě. Jako vždy má dojem že je jako by ho vyvalchovali a to jindy není tak naštvaný a nervozní jako dnes s toho Dextra.°
Dexter Morgan °zamručí si pro sebe a vydá se k domu, Cairo nechávajíc zasebou.°

*kapka vody se rozstříkne a zastudí, čímž Cairo vytrhne z přemýšlení. Také vzhlédne k nebi a k první kapce se přidá druhá a pak další a další. Vyskočí na nohy, prsty stále propletené s Geraltovými* Máš pravdu, je čas zalézt dovnitř. Vlastně jsem ti chtěla něco ukázat *oči jí zasvítí náhlým vzrušením, když ho za sebou div nevleče do domu* Konečně jsem dokončila obývací pokoj!

°Uběhne neurčité množství času, mezitím se naprosto setmí, protože hvězdy zakryje mrak. Geralt nespokojeně vzhlédne k neby a nasaje vlhkou vůni vzduchu.°
Bude pršet °zamručí nevrle, protože se mu nechce přerušovat tenhle moment. V okamži kdy to řekne, dopadne na jejich propletené ruce první kapka.°
Safra! °neodpustí si° Jdeme dovnitř.

Hmm... *zavrní spokojeně* Právě teď se cítím skvěle. Zůstaňme ještě chvíli, jsem tak ráda v noci venku. *Proplete prsty s jeho a nechá jejich ruce spočívat na jeho koleni. Sleduje hru plamenů a zaposlouchá se do zvuků noci. Líbí se jí, že s ním necítí potřebu neustále tlachat a vyplnit každou volnou minutu hovorem. S ním dokáže stejně tak mluvit jako mlčet.*

°krátse se podívá na její šmejdivou tlapku a lehce se otře tváří o vlasi co se mu rozprostřeli na rameni°
Myslel jsem že se tu jen navečeříme °řekne, hlas prosicení usměvem, ikdyž na tváři ho má stěží znát. Než se dotkne její ruku složené na jeho koleni, olízne si pečlivě prsty. Teprve pak proplete jejich prsty. Obrátí hlavu a téměř neznatelně se rty dotkne Cairyných vlasů° Až ti bude zima, půjdeme dovnitř.

Někdy je v jednoduchosti krása *s úsměvem pokrčí rameny. Položí ruku na stehno, které k ní tak nenápadně přisunul a lehce přejíždí prsty po látce kalhot. Opře se o něj, položí si hlavu na jeho rameno a zahledí se opět do ohně*

°vrhne na ni lehký usměv, skoro schovívaví°
Je to jen bažant Cai °řekně měkce. Oči mu žlutě září v přítmí ozářeném jen hvězdamy.°Ne královská hostina
°posune se na svém kameni směrem ke Cairo a trochu vís roztáhne nohy, takže se teď dotýká kolenem jejího stehna. Usmívá se jemně, jen koutky úst°

Asi jsem se nechala trochu unést, ten oheň a noční vzduch... začínám být nesnesitelně sentimentální, *zamumlá a pustí se do své porce. Při jeho slovech se neubrání lehkému úsměvu, ale dál se zaujatě věnuje večeři.* Je to moc dobré,*pochválí jeho kulinářské umění*

°Dlouze si ji prohlíží. Ani neví proč vlastně začal tenhle rozhovor, nebo spíše jak se od vzděláí lidu soatali až sem, každopádně je mu to nepříjemné. Celá tahle situace, protože se cítí odrytý vůči světu okolo°
Moc jsem toho asi vypil, že se pouští do takovích citovích disputací °zahučí a promtně zase mizí ve své ulitě° Raděj se najíme než to úplně vystydne
°obrátí sou pozornost odloženému bažantovi a začne se mu plně věnovat°
Budu tě chtít pořád a nenechám si tě vzít bez boje °řekne po chvilce, aniž by přesta otrhávat maso z kostí, nebo zvedl oči na Cairo.°

*sklopí oči, aby skryla rychlý sled emocí, které se zračí v její tváři. Nenávist, hněv, smutek, lásku, vděčnost. Nenávist ke všem, kteří mu kdy ublížili. Hněv vůči krutéu životu, který mu postupně sebral všechno a všechny, na nichž mu záleželo. Smutek pro jeho pesimismus a nedostatek víry, že jednou to vyjde a že se dočká šťastného života. Lásku kvůli jeho nezlomnosti a odhodlání, že navzdory všemu, navrdory vlastnímu pesimismu a pocitu marnosti to nepřestává zkoušet. A vděčnost za to, že z nějakého neznámého nádherného důvodu tento obdivuodný muž patří k ní.
Zvedne oči a upře pohled do těch jeho* Víš, že ti nemůžu slíbit, že nás nikdy nic nerozdělí. Takovou moc nemá nikdo a může se stát cokoliv. Může mě zítra srazit nějaký šílenec na koštěti, nějaký alchymista vyhodí do povětří půlku Londýna nebo můžu zase něčím rozladit lorda Voldemorta. Ale nikdy nic nepřinutí MĚ tě opustit. Ty jsi pro mě důležitější než všechno, co jsem kdy měla nebo mít budu. Nic by mě nepřimělo nechat si to vzít. Ne, dokud o mě budeš stát.

°Zakroutí hlavou°, čímž se jí vytrhne.°
Ikdyž získáš tohle všechno, tak se to nakonec rozpadne °řekne přesvědčeným tonem° Kdykoliv, kdy jsem jen na okamžik myslel že mám to po čem toužím celí život, někdo mi to vzal. Milovanou ženu, dceru i přátele. °obrátí se ke Cairo° Teď mám tebe a bojím se že mi zase zmizíš °Kdyby neměl oči kočky, zračil by se v nich hluboký smutek, takhle jsou to pořád jen oči šelmy.°

*položí mu ruku na tvář a přinutí ho podívat se jí do očí* Ty pro mě JSI tohle všechno. Jsi moje láska. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, jako tebe a nikdy nebudu. Jsi moje rodina. Moje, ne jako v mém dětství, kdy rodina znamená rodinu mých rodičů, které jsem já členem. *je jí jasné, že tohle zní trochu kostrbatě, ale snad pochpí, co tím myslí* A jsi mým nejlepším přítelem. Tohle je to, co tenhle dům dělá domovem. Domovem, kde se cítím víc doma, než kdekoliv předtím. *Její hlas zní také naléhavě, jak se ho snaží přesvědčit, že něco, co teď zažívá s ním, je pro ni také zcela nové a mimořádné*

Ale máme to spolu? °zeptá se naléhavě a stiskne jí ruku v dlaních° Máme? Protože tohle... °mávne ve všeobsáhlém gestu° by měl být domova a tam to všechno dohromady je, nebo ne? °tváří se velice zvláštně° Já nevím co je to domov a rodina, jsem přeci jenom proměněnec °praví hořce a zase Cairo pustí. Bažanta už si nevšímá, asi na něj ztratil chuť°

Mám rodinu i přátele, *pokrčí rameny* A mám tebe, ty jsi rodina, láska i přítel, *řekne prostě, jako by to byla ta nejjasnější věc* A i ty máš spoustu přátel, ve svém světě. A máš Vesemira, který je pro tebe něco jako otec, máš bratry zaklínače a dceru. Rodina je vlastně docela široký pojem. Jenom nevím, jak s tou láskou, *dobírá si ho s úsměvem a pohlédne na zbytek ptáka* Klidně to dojez, mě tohle bude stačit.

Máme to všechno...? °zazní tiše, nepůl tázavě.°
°Samořejmě si uvědomí kam Cairo kouká, takže se usměje pod vousi a krátce na ni koukne koutkem oka° Peněz je často víc než člověk vůbec potřebuje °projeví svůj názor, zatím co rozbaluje bažanta na velkém kameni a ukrajuje prsíčko. Nandá ho na talíř, dřevěný a zabodne do něj nůž° Hned teď si rozmysli jestli ti mám nechat, nebo ho °ukáže na zbytek bažanta° sním celího.

Přesně tak, rodina, láska, přátelství. Peníze samozřejmně důležité jsou, bez nich bychom těžko přežili, jestli vůbec. Ale člověk by měl vydělávt peníze aby mohl žít, ne žít, aby mohl vydělávat. *věnuje mu leký úsměv. Při jeho dotazu přejede pohledem jeho postavu a krátce se zastaví na vypracované hrudi i na svalnatých stehnech. Obě zmíněné partie by stály za uváženou... V duchu se napomene a soustředí svou pozornost na bažanta* Dám si prsíčko, *rozhodne nakonec* Vypadá to úžasně, *nasaje vůni tymiánu a pečeného masa a začnou se jí sbíhat sliny*

Já myslím že skutečně důležitá je rodina °usoudí po krátké odmlce° ale možná je to tím že ji mít nemohu. °trochu se ošije°
Moc a majetek je velkým hnacím motorem i mojí společnosti, jenom... °odmlčí se° jenom myslí že díky tomu jak jsou všichni primitivní a nevzdělaní to mají ti uchvatitelé snažší.
°sundá baženta z roštu a podtáhne kousek listu, aby se podíval dovnitř a zdás e že mu ani nevadí jak moc je horký°
Hmm je to hotové °usoudí° Dáš si stehýnko, nebo prsíčko? °obrátí se na Cairo z prostým dotazem°

To máš pravdu. Bohužel, život málokdy probíhá tak, jak by měl. *rty jí zkřivý trochu hořký úsměv* A ne každý má tu možnost se učit, i když by chtěl. Na vesnicích určitě nemají přístup ke knihám nebo jiným materiálům. A taky mají málokdy vůbec možnost se rozhodnout, čím chtějí být. Ale na jednu stranu je takový život jednodužší. Nemyslím tím snadnější, jen míň komplikovaný. Tady se většina lidí pořád za něčím žene. Celý život stráví tím, že se snaží být lepší, vydělávat víc peněz, dosáhnout větší moci. Na skutečné hodnoty, na to, co je v životě opravdu důležité se už trochu zapomíná.