Sídlo Geralta a Cairy

Jejich magie jim přirozeně prodlužuje život a oni ještě zastaví proces stárnutí uměle. Copak to není víc než čeho jste dosáhli vy? °zeptá se, zřejmě debatou docela zaujatý° Já myslím že to je víc, ale neviděl jsem co všechno umíš °dozná°

Hm, *ozve se maličko uraženě* Nemyslím, že by naše magie byla silnější nebo slabší. Je prostě jiná. Myslíš, že musí být nutně slabší jen proto, že se nedožijí tak vysokého věku? *teď už si spíš tak jako nakvašeně mumlá pod vousy*

Zdá se že vaši čarodějové jsou v mnohém slabší než ti naši °usoudí bez rozpaků° Asi by ses žádnému co já znám postavit nemohla. °nervozně si mne bok° Nevím jak je Vesemir starý, ale asi hodně. Už když já byl ještě dítě on patřil ke starším zaklínačům. Někdy o věcech co se stali před dvěmisty lety mluví jakoby je sám zažil °natáhne se pro kousek chleba a pustí se tentokrát do drobení na podlahu°

My rozhodně nesmrtelní nejsme, *odpoví a mluví potichu jako on.* Žijeme déle, než normální lidé, ale jen většinou tak o padesát, sto let. Jak kdo. Takže na zaklínačích se stáří neprojevuje? A co Vesemir, víš, jak ten je starý? *zamyšleně nakrčí čelo. Pokud Geralt v osmdesáti vypadá na něco přes třicet, kolik pak asi musí být staršímu zaklínači?*

°Překvapeně se na ni podívá° Nevím proč se diví, jsi přeci čarodějka. A ti jsou prakticky nesmrtelní °narovná zhrbené záda a promne si kyčel° Nikdo neví jak dlouho žijí zaklínači. Je mnoho odhadů, ale vzhledem k tomu že zatím žádný nezemřel stářím nejou potvrzené °téměř bolestně se usměje° Možná jsme taky nesmrtelní °řekne tiše°

Osmdesát? *vyjekne překvapeně skoro o oktávu výš než obvykle.* Teda... chci říct... *koktá zmateně a nevěřícně na něj kouká* Vždyť vypadáš sotva na pětatřicet!

°Pomalu se po ní ohlédne. Nečekal by že sním bude soucítit, spíš že bude uražená a naštvaná° Nejsem zas tak starý... na zaklínače. I když... my umíráme většinou brzy °posmutněle se usměje° Je mi osumdesát °zase shlédne na svoje sepjaté ruce°

To je mi líto, *zamumlá tiše.* Není správné, že jste na sebe měli tak málo času. *Pak její mozek dodatečně spočítá všechny ty roky a ona po něm střelí překvapeným pohledem.* Počkej chviličku, třiadvacet let? A od té doby dalších deset? To jste se museli znát už od malička. Kolik tobě vlastně je? Tedy pokud to není tajemství, *dodává rychle, opatrná na cokoliv, co by ho mohlo zase rozčílit*

°Stojí napnutý dlouhou věčnost než se pomalu uvlní. Přejde místnost lehkým, tak trochu šelmím krokem a posadí se na roh postele, jakoby se chystal koždou chvíli zase vyskočit° Je to už deset let co zemřela. °hledí na svoje sepjaté ruce° Dvacet let se naše osudy střetávala a zas a znovu se rozdělovali a pak... ubohé tři roky °pozvedne hlavu, oči upřené na zeď°

*Zmůže se jenom na to na něj vyjeveně zírat, když takhle vyletí. Pak při explozi nadskočí leknutím snad půl metru do vzduchu. Vyděšeně pozoruje Geralta, který stojí na druhé straně pokoje, prudce oddechuje a tváří se jako bůh pomsty.* Já... ehm... promiň, omlouvám se. Nemyslela jsem to nijak zle, jen mi to ujelo. *Tolik se snaží zachránit situaci, že jí ani nedojde, že by se měla taky urazit. Dál ho sleduje vyplašeným pohledem.*

°Odloží jídlo a posadí se, prudce a rychleji než by dokázal člověk. Naklání se ke Cairo, obličej těsně vedle jejího ucha, téměř se usty dotýká její tváře° Yeneffer je mrtvá °řekne ledovím hlasem° To že ses uráčila mě jako prvního pustit mezi nohy ti nedává právo o ní takhle mluvit °náhle zmizí a stejně neočekávaně se oběví prakticky na druhém konci místnosti° Třeba tímhle °pohne rukou a jablko ležící na posteli těsně vedle Cairo vybuchne, ohazujíc všechno včetna Cairo kousky šlupek a drtí z dužniny°

Samozřejmě, že jí, *odfrkne si.* U Merlina, já si dělala legraci, *obrátí oči v sloup a rezignovaně zavrtí hlavou.* Ta Yen, ať už to byl kdokoliv, ti musela pěkně zamotat hlavu, když tě opustil i smysl pro humor. *Samozřejmně jí dojde, že Yen je asi stejná osoba jako Yeneffer, o které se zmínil Vesemir, ale bude lepší, když jí o tom Geralt poví sám.* Jen tak mimochodem, čistě teoreticky, jaké znamení by se dalo použít k naporcování jablka? *zeptá se, protože tenhle druh magie ji svým způsobem fascinuje*

°Vzhlédne k ní jako k bláznovi° Šlo,ale nůž se používá právě proto aby se nic kolem nezašpinilo °vysvětluje° Copak u vás se není nožem a vidličkou? °nemůže uvěřit že by byl někdo tak zaostalí a nepoužíval nože°

*Pohledem sleduje onu chlebovou kuličku a čeká, co z ní ještě vznikne. Třeba z ní ze samé nervozity mimoděk vymodeluje figurku Spidermana. I když o něm nikdy neslyšel.* Hm... *ohodnotí jeho vychování.* Nůž jsem nevzala. Byla jsem ráda, že jsem utekla s tímhle. Budeš si muset poradit bez něj, nešlo by to zromidlit na kaši nějakým znamením třeba? *vyptává se a hned se zatváří zvědavě*

°Pobaveně se pousměje° Spíše chtěl udělat dobrej dojem na čarodějku °řekne se zvláštním podtonem° Jinak semnou zachází jako bych byl pořád mladá adept. °přes rty mu přejde něco podobného krátkému zasmání° Dokonce mě žene i na Stopu °posune se, takže se bokem opírá o zeď.° Jsem zviklí ho jíst nožem °pokrčí rameny° Yen to dělala a já to dělám po ní °pohled má upřený na kousek chleba který žmolí mezi prsty a tak z něj uspěšně dělá nechutnou kuličku°

*pousměje se nad jeho zvláštním způsobem jídla.* No, ne tak docela. Vlastně jsem mu řekla, že je to pro mě, že jsem najednou dostala hrozný hlad. A on, soudě podle jeho pobaveného výrazu, se velkoryse rozhodl předstírat, že mi to věří, *zasměje se.* Podle mě má spíš slabost pro tebe. Nakonec tě přeci jenom nenechal jít spát bez večeře. *Usměje se a pak, když ji požádá o nůž, se na něj podívá trochu překvapeně.* Na co, prosím tebe? To tě během výcviku neučili jíst jablka? *Neodpustí si malé rýpnutí, natáhne se po druhém kusu ovoce a bez okolků se do něj zakousne*

°Jen co Cairo vejde pozvedne se na loktech a trochu překvapeně ji pozoruje. Posadí se, stále překvapení jídlem co přinesla. Vezme sýr do ruky, ale zarazí se°
On ti to jen tak dal? °zeptá se s pozvednutým obočím° Musí pro tebe mít velkou slabost. Větší neř pro mě °zahučí prosebe° Je to zaklínač, toho je těžko okrást °mírně se usměje a konečně se pustí do jídla. Ulamuje malé kousky sýra a chleba, místo aby si ho kousal° Vzala si na to jablko nůž? °zeptá se po chvilce°

*Během pár minut je zpátky. Protáhne se do pokoje, ramenem za sebou zavře a ruce má plné.* Uf, tohle bylo těsné, *oddechne si, posadí se na postel a s výtězoslavným výrazem podává Geraltovi kus chleba, sýra dokonce dvě jablka následovaná lahví vína.* Připomeň mi, ať se už nikdy nepokouším proplížit se kolem zaklínače. Nejde to. Ten chlap má oči snad všude. *Odhrne si vlasy z očí a usmívá se, spokojena sama ze sebou*

Cože? Jakej výslech? °Cairo mu už neodpoví protože zmizí ve dveřích. Zůstane na ně moment tupě civět, překvapen tím jak se o něj náhle stará. Dlouze, táhle si povzdechne. Cítí se nějaký vyčerpaná, i když tak on se cítí už posledních deset let. Stáhne si boty a složí se na postel. Ruce za hlavou°

O hladu? *vykulí na něj oči.* Teda, to od něj není moc milé. Ke mě se choval hezky. Teda až po tom, co mě podrobil křížovému výslechu, *maličko jí při vzpomínce na ten rozhovor zrůžoví tváře.* Ale máš pravdu, dal mi pořádně do těla. Mám pocit, že na celém hradišti nezůstalo nic, co by se ještě dalo vyčistit, uklidit nebo vyspravit, *ušklíbne se.* On je vlastně docela fajn. Ale nedat ti najíst... *zavrtí hlavou a na chvíli se zamyslí. Pak vyskočí, usměje se na něj a v očích jí svítí šibalské jiskřičky* Počkej tady, hned se vrátím, *nakáže mu a už je pryč*