Sídlo Geralta a Cairy

°Pozorněji si prohlédne její nohy v kožených kalhotech. Musel uznat že je to skutečně pěkný pohled, takže jí na nohou spočinul očima trochu déle než je nutné. Sklouzl pohledem po dobře tvarovaných stehne až do její klína. Trochu zamrazí v břiše při vspomínce na jejich společné chvíle. Úzkostí i vzrušením° Neprohnal tě moc? °posune se trochu blíž a mírně se na ni usměje° Je dost... přísný. Nechal mě dokonce ohladu °nervozně se zasměje°

*V duchu si oddechne. Zdá se, že přinejmenším není naštvaný, čemuž by se vůbec nedivila. Všechno se jí tak nějak rozleželo v hlavě a teď si připadá jako pitomec. Emocionálně labilní pitomec.* Pomáhala jsem Vesemirovi, *odpoví a stále klopí pohled. Nějak se mu teď nedokáže podívat do očí. Ale něco v ní se vznáší radostí, že ho má zase u sebe.* Prala jsem, zašila pár věcí... a tak, od všeho kousek. Dal mi něco na sebe, *neurčitě mávne rukou a obsáhne tím gestem kožené kalhoty a volnou košili.*

°Tak nějak nepochopil smysl její omluvi. První dětinská uraženost už ho přešla, během dne si to všechno stačil rozmyslet, takže teď už je spíše jen sklamaný a smutný. Potichu se přesune vedle ní a posadí se° Já taky °řekne. Asi by se jí zatím nedokázal omluvit do očí a přiznat chybu. Na to má ještě ve vstahu k ní příliš hrdosti.° Co... si přes den dělala? °naváž jakš takš konverzačním tématem na ticho v místnosti. Roztržitě promně prostěradlo v rstech a zjistí že je nové. Vzpomene si kdo dneska pral a všechny ty Vesemirovi pohledy jsou mu náhle jasné. Ten starý pes už zase všechno ví°

*Hned si ho všimne a posadí se na posteli. Upře na něj pohled rozšířených očí. Je trochu zkoumavý, jak se snaží odhadout jeho náladu a také se v něm zračí lítost a provinilost. Dívá se do jeho očí dlouho, nakonec sklopí pohled dolů na své ruce.* Omlouvám se, *zašeptá tiše a hlas jí přetéká lítostí*

°Během dne se potuloval tam i onde. Posedával po pařezech a spadlích kmenech. Na oběd se stavil v maliničti, odkud musel vyhnat medvěda. Nakonec, když se k večeru vrátil vykázal ho Vesemir z kuchyně ze slovi že když nic nudělal, nedostane nic k jídlu. Takže se bez jídla vrátil do svého pokoje. Ve dveřích strnul. Cairo leží na jeho posteli, stočená do klubíčka. Postoupí do středu místnosti, složí si ruce na prsou v braném gestu, nasadí natečnou masku, i když pohled na ni mu rozechvěje něco uvnitř v těle a mlčky čeká co bude°

*vejde dovnitř a unaveně padne na postel. Snažit se pomáhat Vesemirovi je skoro za trest. Sotva splnila jeden úkol, hned pro ni měl další. Ale trocha manuální práce je pro ni docela příjemná změna. A aspoň se něčím zaměstala.
Geralta za celý zbytek dne ani nezahlédla. Pořád se potuloval kdesi v lesích. Nahlas by to nepřiznala, ale docela jí chybí. I když z představy jejich setkání je lehce nervózní, chce si s ním promluvit. Stočí se na posteli do klubíčka, zahledí se před sebe a čeká, až se objeví.*

°Vejde dovnitř, v ruce koš z prádlem kterému chybý ucho a překypuji špinavím oblečením. Trochu si povzdechne nad stavem Geraltova pokoje. Sice tady normálně není nějaký extrémní pořádek, ale nikdy tu není takoví bordel jako teď. Přistoupí k rozhrabané posteli a nastokrát prokleje svůj vlčí čich co mu dovolí cítit pach potu z jemným aroma sexu. Takové pachy se na Hradišti za jeho mladých let nevyskytovali. Stáhne propocenou pokrývku a hodí ji do koše, když se chystá stáhnout i prostěradlo zarazí se pohledem na krvavé skvrně. Není velká, ale nachází se přesně na místě kde by člověk očekával ženská bedra°
Zasranej idiot! °uleví si do prostoru. Vztekle stáhne prostěradlo a přihodí ho k ostatním věcem.°

°Nechápavě se posadí°
Cai °osloví ji. Příliš mu nedochází co se děje. Myslel že je všechno v pořádku když ho otom pořád tak vehementně přesvědčovala.° Co se stalo? °sklouzne z postele, látku bere sebou, ovíjejíc si ji kolem pasu. Krátce a neurčitě se zamračí na rudou skvrnu na proistěradle, než se zase obrátí na utíkající Cairo° Cai °zavolá na ni znovu, ale zůstane stát v prstřed místnosti jako solný sloup celí skoprnělí°

*podívá se na něj napůl jako na blázna a napůl ublíženě. Už nedokáže ovládat pláč, vzlykne, vyskočí z postele a začne se spěšně oblékat. Vklouzne do prádla, natáhne triko a pak popadne sukni. Chvíli s ní zápolí, zdá se, že je něco špatně. Pak si všimne, že je látka u zipu roztržená skoro až dolů.* Zatraceně, *zanadává plačtivým hlasem. Po tvářích se jí dál koulejí slzy a z hrdla se občas vydere potlačovaný vzlyk. Nakonec sukni natáhne, cípy na boku zaváže na uzel, popadne bundu a skoro běží ke dveřím*

°Kývne hlavou. Ponořený do svéch myšlenek a částečně do vzpomínek si ani nevšimne Cairyných slz.° Bude jí třeba celou? °je vidět že se jí nechce rozhodně vzdát. Zjevně pro něj hodně zanamená. Složí si ruce na prsou° Nechtěl bych ji úplně zničit °zamračí se°

Mělo by to stačit, ale tou výrobou si nejsem jístá, *odpoví trochu přiškrceným hlasem. To, jak najednou úplně obrátil, jako by mezi nimi k ničemu nedošlo, jak se tu s klidem zmiňuje o svém manželství a ještě se očividně snaží nahmátnout snubní prstýnek, ji dorazí. Najednou je toho na ni moc. Příliš mnoho protichůdných pocitů a emocí. Schoulí se do klubíčka a po tváři jí steče jediná slza, za chvíli následovaná další a další.

°přejede roztržitě konečky prstů po chladné stěně° Mám zlatou dračí šupinu. Byl to svatební dar °sevře si ruku a promne prst, jakoby na něm něco podvědomě hledal° Stačilo by něco takového? °krátce na Cairo pohlédne, než se zase obrátí na studený strop° A máš vůbec tušení jak tu hůlku udělat? °přejde na normální konverzační tón, jakoby nebyli v posteli°

*podepře si hlavu rukou a zadívá se na něj. Má chuť stulit se mu do náruče, ale má taky svojí hrdost a nehodlá tu svoji posedlost jím přehánět.* Takže hůlka, *řekne a přinutí se přestat myslet na hlouposti.* Říkal jsi, že máš něco, co by se dalo dát dovnitř?

Dobrá °odsouhlasí jí. Sice moc nevěří jejímu ujišťování že je naprosto vpořádku, ale nemůže nic dělat. Přes podmračený obličej nasadí masku falešného klidu, která je ba přímo profesionálním výrazem zaklínače. Otočí se na záda, takže může zase sledovat strukturu kamena a pavouka tkajícího síť.° Takže hůlka... °načne nenápadně jiné téma°

*Obrátí oči v sloup a povzdechne si.*Budu v pořádku. A ty přestaň s těmi věčnými výčitkami, buď tak hodný, *trochu se zamračí, protože to vypadá, jako když ji chce úplně otrávit. Pohlédne na něj. Znovu si povdychne, tentokrát tak trochu rezignovaně, a přisune se k němu blíž. Natáhne ruku, prsty vyhladí ustarané vrásky na jeho čele a pohladí ho po tváři.* Vážně, *řekne o poznání něžnějším tónem.* Nic to není.

°Koukne s Cairyna obličeje na prsty, hlubokou vrásku mezi obočím, potom si je otře o prostěradlo, takže zanechají krvavou šmouhu° Mám dojem že mi lžeš °vybalí bez rozpaků a bez volení nějakých vhodných slov° Já vím že krev je normální, ale... °semkne rty° Omlouvám se jestli jsem byl moc hrubí °klesne hlavou na postel, hledíc na ni°

*Pokrčí rameny a uhne pohledem.* Není... to tak zlé, *odpoví vyhýbavě.* Řekla bych, že to není o moc horší než je běžné. *přinutí se k lehkému úsměvu, i když vypadá možá maličko křečovitě, a otočí se na bok, čelem k němu*

Co je? °zeptá se docela nechápavě. Odhrne jí vlasy z čela, přejede jí prsty po obličeji. Kvýne a trochu se odtáhne. Je docela dost zmatený a hlavně trochu dotčený, jen to na sobě nechce dát znát. Vytáhne ruku z pod látky a hodlá se nenápadně urazit tím že se odsune strano, ale pohled mu padne na vlastní prsty. Zamrazí ho v zádech, když spatří že je na nich krev. Provinile se na ni podívá.°
Ublížil jsem ti hodně? °zeptá se tichým, trochu uzkostným hlasem.°

*docela si užívá jeho laskání, i když se cítí k smrti unavená, ale když jeho ruka zabloudí do jejího klína, chytne ho za zápěstí a zarazí ho* Geralte, *zamumlá odmítavě* Nezlob se, ale... teď ne. Prosím, *upře na něj naléhavý pohled a druhou rukou ho pohladí po tváři a doufá, že se ho nedotkla*

Hmm °pokračuje v líbání a něžném oždibování jejího krku. Trochu ji zakrje svím tělem, přejíždí jí po klíčních kostech. Putuje k ňadrům. Jemně si pohrává prty z její bradavkou a druhou několikrát olízne. Sklouzne rukou po jejím přiše dolů pod látku k jejímu klínu. Zaboří do ní prsty a chce ji potěšit takhle. Je si dobře vědom že předím nebyla, ale jakožto skušený muž ví že to nevadí a také ví jak jí to bohatě vynahradit. Nebo si to alespoň myslí°