Sídlo Geralta a Cairy

°Pustí bez zájimu medailon, takže mu dopadne na hruď. Mírně pootočí hlavu k její ruce, dávající mu vlasy za ucho. Pousměje se. Ruka putuje víš, až na koleno. Nakloní se a políbí ji. Rty má teplé a jemné, což je na muže tak drsného možná trochu neočekávané. Položí jí ruku na rameno a mírně zatlačí. Chce ji donutit si lehnout na postel°

*I když její dlaň už nedrží na místě jeho ruka, nechá ji tam. Vnímá chvění stříbra i dotek jeho ruky a v hlavě má nějak prázdno. Pohlédne na jeho ruku na její noze. Chce odpovědět, ale hlas ji zradí a tak polkne a zkusí to znovu* Už to skoro necítím, *opoví tiše a když posune ruku výš sleduje ji pohledem. Pak zvedne zhlavu a zadívá se mu do tváře. Jeden pramen vlasů mu opět spadl do čela. Bezmyšlenkovitě natáhne volnou ruku a odhrne mu ho z očí*

°Medailon s emu v dlani ostře zachvěje, prakticky poskočí když se Cairo dotkne. I samotného Geralta blízkost její magie mírně rozechvěje. Cítí jak mu klouže po kůži a páteři. To je něco co už dlouho nezažil. Zachytí její ruku v zápěstí a zanovu ji položí na medailon. Ten se rozvybruje, jak je stišetěný meji jejích kůží° Reaguje na tvou magi, stejně °málem řekne stejně jako já° jako mnoho magický předmětů °stále ji svírá za zápěstí, aby nemohla dát ruku pryč° Co kotník? °shlédne na její nohu, pustí zápěstí a položí dlaň nad kotník° Už by to mělo být lepší °to že posune ruku o něco víš je pouze náhoda°

*Poté, co se donutí odtrhnout pohled od jeho těla, fascinovaně si prohlíží stříbrnou vlčí hlavu v jeho dlani. Zdá se, že silně vybruje, ale bylo by to možné? Natáhne ruku. Na okamžik se jí myšlenky zase zaoulají a málem ji přemůže touha dotknout se jeho kůže, vzdálené jen pár centimetrů od jejích prstů, ale pak se vzpamatuje a lehce je položí na medaion. Ten prudce poskočí a ona rychle ucukne a polekaně se podívá na Geralta*

Znamení jsou asi nejednoduší spůsob magie °vysvětlí° Ano to používají °přikývne, rozváže si košili, takže ukáže kousek světlé, jizvami pokryté hrudi a ještě zbitek hrozivé jizvy na krku, táhnoucí se až dolů a vytáhne talisman. Stříbrá vlčí hlava z otevřenými ústy° Znak cechu Vlka °nechá talisman položený na dlani° Dotkni se ho °vyzve ji° Mám šupinu ze zlatého draka. Stačila by? °ptá se°

Znamení? O tom jsem neslyšela, *zavrtí hlavou* Zaklínači taky používají talismany? *Pak si ale uvědomí, že mají důležitější věci na práci, než uspokojovat její zvědavost a vrátí se k tématu* Udělat hůlku? To nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Teoreticky by to šlo, ale tak jednduché to asi nebude. Tak předně musíme mít tu dřevěnou část. Ale nejtěžší bude sehnat jádro, musí to být něco z nějakého magického tvora. A mělo by to ladit s mou magií, nebo jak to nazvat. V mé hůlce byla blána z dračího srdce. Funguje to tak, že s různými hůkami se kouzelník různě snáší. Vybere se ta, která mu sedí nejlíp. Vlastně se říká, že hůlka si vybírá kouzelníka. S cizí může čarovat taky, ale ne tak dobře.

Prostě Znamení °je malinko vyveden z míry, proč jí to vyvádí z míri. Ona si přeci cestuje mezi světy° Ne, já jsem Zaklínač. My Zaklínači zvládáme nějaká ta Znamení, někteří lépe, někteří hůře °objasňuje, ale neřekne ke které skupině se řadí on° Ano všichni kouzlí jen pomocí rukou a slov. Ale je pravda že se taky používají všelijaké talismany, magické předměty a podobné věci °trochu pokrčí rameny° Cairo °něco ho napadne° nešlo by tu... hůlku udělat? °zeptá se° Pak bys mohla čarovat jak si sama zviklá a dostaly bychom se někam dál

*zůstane s vytřeštěnýma očima zírat na kůže na zemi. Pak se s nezměněným výrazem otočí na něj* Jak jsi to udělal? Ty jsi taky čaroděj? Tady umí všichni kouzlit jen tak? *vyptává se*

°Přikývne, až mu pramen bílích vlasů spadne do obličeje. Malínko podrážděným pohybem ho zase strčí za ucho, jenže vlasy ho neposlechnou a znovu vyklouznou. Tentokrát to nechá být° I u nás dokážou čarovat jen někteří °v tomhle bodu jsou jejich světy zdá se podobné° Hůlka? °zopakuje udiveně. O něčem takovém neslyšel° Hmm dává to určitý smysl. Jako různé talismany tady u nás usměrňuje sílu. Je to tak? °zeptá se° Takže nedokážeš čarovat bez té hůlky? Vůbec nic? Ani tohle °udělá bleskurychlí pohyb rukou, načež kůževýletnou do vzduchu a spadnou na zem°

Promiň, máš pravdu. Musím to vzít od základů. U nás magie funguje tak, že určité procento lidí ji má v sobě od narození. Někdy během dětství se to nějak projeví, udělají něco podivného když mají třeba strach, nebo je něco rozruší. V jedenácti letech pak dostanou hůlku a nastoupí do školy. Potom už čarují výhradně pomocí hůlky, je to několik palců dlouhá dřevěná věcička, která v sobě ukrývá magické jádro. Používají se hlavně pera z ptáka fénixe, ocasní žíňě jednorožce, blána z dračího srdce nebo vílí vlas. Namíříš hůlkou, proneseš zaklínadlo a něco se stane. Ve vyších ročnících se pak učí používat kouzla aniž by museli zaklínadla říkat nahlas. Tomu se říká neverbální čarování. Bez hůlky dokáže kouzlit jen málokdo. Občas se někdo takový najde, ale je to spíš výjimka. Mě se to nikdy nepodařilo.

°Poslouchá ji a pokouší se co nejlépe porozumět. Sám o magii neví ani zdaleka tolik co by mohl, pokud by chtěl, ale dost na to, aby mu bylo jasné že její čarování je jiné, než to co zná sám° Dobře. Zdá se že naše magii je jiná. Budeš mi muset vysvětlit nějaké termíny °řekne věcně° Co znamená bezhůlková magie? A co přesně značí neverbálně? °trochu se pračí, vrásky mezi obočím jsou dosti patrné° A co třeba Znamení. Víš co to je?

*tázavě povytáhne obočí, ale nechá to být. Očividně o tom nechce mluvit. Soustředí se radši na jeho otázku* Chodila jsem sedm let do školy, jako všichni kouzelníci u nás. Ovládám všechono možné od jednoduchých kouzel až po docela složitá. Byla jsem docela dobrá v kouzlech, kterými přiměju nějaký předmět něco udělat. Naproti tomu přeměňování mi nikdy moc nešlo. Docela se mi líbily i lektvary a mám základy třeba i z jasnovidectví nebo astronomie. Většinu kouzel zvládnu i neverbálně. V posledním ročníku jsem chodila na seminář zabívající se bezhůlkovou magií, ale pro tu má nadání jen málokdo, *zapáleně vypráví a nevšímá si jeho mírně zmateného výrazu, jak se chystá to všechno vstřebat*

°Upře na Cairo pohled. Je to už dlouho co někdo dokázal tak dobře uhodnout jeho náladu, nebo pocity. Vesemir a ostatní zaklínači jsem v otm na nic° Žiju se zvířaty řaději v pokoji, než abych je zabíjel °řekne frázi, ale myslí ji vážně° Ukaž °vezme si od ní sviteka přelétne ho očima, už na první pohled ví co to je a umí ho prakticky na zpaměť, proto svitek zase složí na kolena° Elfská pověst. O dívce co dokáže procházet mezi světy a... °odmlčí se° To je jedno. Tohle se tě určitě netýká... ne tak docela °odloží svitek° Nejprve bycch rád věděl co vlastně umíš. Jakého vzdělání si dosáhla?

*Neunikne jí jeho nesouhlasný pohled* A tobě se to nelíbí? *zeptá se na rovinu. Snaží se o něm zjisti něco víc. Když si přisedne na postel, maličko se posune, aby mu udělala místo, ale jen o malý kousek, aby se neřeklo, protože ji to z nějakého důvodu naopak táhne blíž* Ano, už je mi líp, *odpoví a znovu upije z hrnku. Pak ho odloží stranou a natáhne se pro jeden ze svitků. Nahlédne do něj a prohlíží si drobné elegantní písmo plné kudrlinek. Na pohled je to velmi působivé, ale nerozezná ani kde jeden znak končí a začíná další, natož obsah* O čem se píše v tomhle? *zeptá se a podá svitek Geraltovi*

°Kupodivu se na dvě kožešiny opravdu hodně zamračí. jakoby mu vadili že tam visí° Ano to jsou oni °odsouhlasí° Je tu zvikem vyvěsit si něco z kořisti °mluví jakoby se mu to nelíbilo° Vesemir mi je sem přitloukl °posadí se zase na postel° už je ti dobře? °zeptá se, nedá se říct jestli starostlivě°

*při zvuku jeho hasu doslova nadskočí. Tváře se jí zbarví do červena, je jí trochu trapné, že ji nachytal. Aby zkryla rozpaky, naleje vodu do hrnku a celý ho do sebe obrátí, jakou má žízeň. Znovu ho doleje a upíjí už pomaleji* Děkuju, *zopakuje vděčně slovo, které v posledních pár hodinách používá snad nejčastěji. Usměje se na něj a kývne hlavou k vlčím kožešinám na zdi* To jsou ti dva, o kterých mluvil Vesemir? *ptá se zvědavě a doufá, že si to jméno zapamatovala správně*

°Nechá Cairo samotnou asi půl hodiny. Musí všechny knihy a svitky najít, naskládat do brašny, aby se mu lépe nesli a ještě sebou vzít džbán a vodu. Na takové starání není zviklí. Ale přesto v plné parádě dorazí. Vklouzne dovnitř neslyšně, tak jak umí jen zaklínači°
Cairo °osloví ji, protože vidí jak je zabraná do prohlídky nuzného vybavení jeho pokoje° Tady je voda °podá jí džbán a hrnek° a tady knihy a svitky °hodí bračnu na postel. Zvědavě se na ni podívá. Zajímá ho co ji tam zaujalo na jeho pokoji°

*zůstane vyjeveně zírat na zavřené dveře. Po chvilce si uvědomí, co jí to vlastně řekl a hlavně způsob, jakým to řekl a co se mu odráželo v očích a tváře jí dodatečně zrůžoví. Je ráda, že je pryč a nevidí to. Honem se v duchu okřikne, ať přestane takhle vyvádět kvůli muži, kterého zná sotva hodinu a kromě jména o něm vlastně nic neví a krátí si čekání na něj rozhlížením se po pokoji*

°Mýsto není zač, jen věcně kývne hlavou. Nezdá se že by mu vadilo když ho chytne za ruku, jen na ni dolu shlédne a zase se podívá na její obličej. Ale přejede pohledem i část těla.° Přinesu ti klidně i hodně vody °znovu se mírně usměje° Voda je to co tu, kupodivu, nechybý. °nevykroutí se jí z ruky, jen vklidu, bez pohybu počká až ho sama pustí. Vydá se ke dveřím, kde se na moment zastaví° Máš oči jako čokaláda °řekne prostě a už je pryč°

To bys byl hodný, děkuju ti, *když se usměje, může na něm oči nechat. Bože, ten chlap vypadá až příliš dobře. Jako by v současný situaci potřebovala takové rozptylování* Čokoláda? *podiví se,* samozřejmně že vím, *trochu nechápe souvislost, ale nechá to být. Když se postaví, natáhne se a chytne ho za zápěstí, aby ho ještě zadržela* Počkej, mohl bys mi přinést trochu vody? Prosím, *dívá se mu zespoda do tváře, po pár vteřinách si uvědomí, že ho stále drží, mnohem déle, než je nutné, a honem ruku stáhne a sklopí pohled*